Bezkrálí X. - Tři přání pro krále z lampy!

Z BezkraliWiki
Verze z 18. 7. 2010, 23:18, kterou vytvořil Darion (diskuse | příspěvky) (Smlouva se zemí)
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Zničení Ak-Krayny a hledání nového krále

Výbuch, který Léta Páně 5697 smetl z povrchu zemského celou Ak-Kraynu, nemohl přijít v horší chvíli. Vznešená Meritrea, domov Párstů, nikdy nepatřila ke klidným a stabilním zemím, ale ztráta legendárního Zlatého města ji definitivně zlomila.

Oba dva vládnoucí bratři, král Swodiz I. Nádherný a guvernér Aghamen I. Ošklivý, jsou mrtví. Jejich následníci taktéž podlehli výbuchu – či zmizeli. Šlechta bez vedení se rozhádala, mnohé panstvo se uchýlilo ke kořistnickým nájezdům, až na několik oáz klidu se většina obyvatel ocitla v bídě. Císař byl zpočátku milostivý a poskytl zemi úlevu od daní, aby se mohla dát dohromady a obnovit Zlaté město... ale to se nestalo. Místo toho hory ovládli orkové, do lesů při okraji hvozdu se vrátili elfové a stále víc polí zůstávalo ležet ladem.

Tento stav trval téměř 10 let. Země bez krále zchátrala natolik, že se Císařství odhodlalo přikročit k zásadnímu kroku: Ustanovení nového královského rodu. Moudrý císař Rolf I. Jasnozřivý vyhlásil, že pokud se nestane cosi neočekávaného, za dva roky bude mít Meritrea opět krále. Něco tak neočekávaného, jako například příjezd dlouho pohřešovaného dědice jednoho z bratří... což vlastně zas až tak neočekávané nebylo. Rolf nevěřil, že žádní následníci nejsou. Oba dva bratři totiž měli neuvěřitelné množství potomků, které posílali na zkušenou do nejrůznějších koutů světa. To byl ostatně nejčastěji omílaný důvod, proč ještě dále čekat... a vyplatilo se to.

Císařovo ultimátum do zmírající Meritrey skutečně vdechlo nový život. Náhle se neobjevil pouze jeden následník, ale hned několik. Šlechta dlouho vybírala, až nakonec zvolila dceru Aghamena I. Ošklivého – královnu Mors I. Mezi lidem se však proslýchá, že se duch Swodize I. Nádherného nechal slyšet, že je Aghamenův rod prokletý a že šlechtici budou své volby trpce litovat...

Ačkoli lidé ucítili otřesy zničení nádherného královského paláce a celého hlavního města Ak-Krayny až v sousedních zemích, kolem přesných okolností smrti obou bratří dlouho panovaly jen dohady. Swodiz a Aghamen se však svým následníkům několikrát zjevili a mnozí lidé možná zvěděli o meritrejské tragédii něco víc. I přesto však Ak-Krayna zůstala pouhou ruinou... a dnes se již i poslední z jejích kdysi dechberoucích staveb nadobro rozpadly. Stala se z ní prašná pláň, kterou nelze osídlit, neboť se na ní dál vše rozkládá... i lidé.

Změní se to?

Smlouva se zemí a Tajná bitva

Královna Mors I. možná doufala, že se záchranou Ak-Krayny pomůže obnovení legendární smlouvy se zemí. Nezdá se. Smlouva mezi Pársty a zemí, kterou kdysi dávno uzavřeli jejich předkové po příchodu do Meritrey, sice z Ak-Krayny kamsi přemístila ruiny Firavartiho chrámu, ale z prašné pláně nové budovy nevykouzlila.

Zato v ostatních ohledech smlouva zafungovala mnohem lépe, než se čekalo. Snad až příliš dobře. V legendách se sice vyprávělo, že s její pomocí kdysi Párstové lehce vítězili nad elfy i ostatními „nezvanými obyvateli“ Meritrey, ale to všichni pokládali skutečně jen za legendy. V dobách relativního míru, který vládl po staletí před výbuchem Ak-Krayny, už pro Pársty smlouva znamenala jen vyšší sklizeň a občasnou mírnou pomoc elementů, jejichž svatyně nikdy nezůstaly opomíjeny.

Obnovení smlouvy však přineslo přesně to, co kdysi: Spojenectví země a Párstů. A země mu dostála, jak nejlépe dokázala. Elfové bezmocně skřípají zuby, neboť tři nejkrásnější místa jejich hvozdu vyplula z hlubin jejich území a zastavila se až v državách Párstů. Trpaslíci si ve svém podzemním království rvou vousy, neboť se mithrilové žíly z jejich dolů odplazily k povrchu do těch párstských. Z meritrejského panství de Honerotů, které si tento rigidaarský rod nechce od královny nechat vzít a rozmístil v něm mocné vojsko, zmizelo jedno z mála zbylých skutečně úrodných údolí a hora plná nejkvalitnější železné rudy, na níž navíc stála jedna z jejich největších pevností - a i to vše se přesunulo na území Párstů. Nic z toho sice nevyprovokovalo vyhlášení války, ale zbraněmi se řinčí – a mnohé horké hlavy se bez vědomí svých velitelů vydaly získat zpět, co jejich lidu náleží...

Každému je jasné, že podobně rozsáhlý konflikt, do kterého se s největší pravděpodobností chystá (byť neoficiálně) zasáhnout i Rigidaar, Dorwinion a Kamičatka, není jen vnitřní záležitostí království. Císař to sem ze Surhindie věru nemá daleko a jeho Stříbrná garda rychle zjedná pořádek – přesně, jak velí císařský zákoník, s nímž i Meritrea (navzdory nešťastnému osudu své delegace, která tehdy na císařský sněm ani nedojela) bezvýhradně souhlasila.

Ale dokud nad bojišti nezavlaje prapor se safírovým mečem, myši mají pré. A každý ví, že co je jednou pod střechou, to už mu jen tak někdo neodveze...

Jak se nyní Párstové zachovají? Smlouva se zemí je darem, který jim džinové přinesli přímo od jejich boha, Firavartiho. I ten nejposlednější z Párstů volal po její obnově, neboť se nyní všem opět daří lépe. Dny bídy pro ně skončily... ale začnou teď pro mnohé jiné?