Henrich I. Osvobozený: Porovnání verzí
m (Stránka Císař Henrich I. Osvobozený přemístěna na stránku Henrich I. Osvobozený) |
(→"Opilec" Henrich) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce [[Rolf I. Jasnozřivý|Rolfa I. Jasnozřivého]] a milosrdně krátké [[Válka o božství|Válce o božství]] (LP 5712). | Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce [[Rolf I. Jasnozřivý|Rolfa I. Jasnozřivého]] a milosrdně krátké [[Válka o božství|Válce o božství]] (LP 5712). | ||
| − | == | + | == Dětství == |
| − | + | Princ Henrich se narodil LP 5686 (v době událostí na [[Habamském souostroví]] mu tudíž bylo 27 let) jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce [[Císařovna Josephina|Josephině]] z rodu [[Šlechtické rody Císařství|Stiggmernů]], zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila. | |
| + | |||
| + | Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením [[Surahind|Surahindovým]], což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké) | ||
| + | |||
| + | =="Opilec" Henrich a Válka o Božství == | ||
| + | |||
| + | Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu [[Císařství]], byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem. | ||
| + | |||
| + | Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na [[Avatár|avatára]] Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Je to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného [[Šlechtické rody Císařství|císařského rodu Mérů]]. Skoro jakoby zde působily nějaké temné čáry... | ||
Jeho císařský otec mu však i přesto stále projevuje přízeň a připravuje ho na převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvá... | Jeho císařský otec mu však i přesto stále projevuje přízeň a připravuje ho na převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvá... | ||
Verze z 1. 8. 2016, 14:43
Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce Rolfa I. Jasnozřivého a milosrdně krátké Válce o božství (LP 5712).
Dětství
Princ Henrich se narodil LP 5686 (v době událostí na Habamském souostroví mu tudíž bylo 27 let) jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce Josephině z rodu Stiggmernů, zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila.
Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením Surahindovým, což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké)
"Opilec" Henrich a Válka o Božství
Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu Císařství, byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem.
Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na avatára Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Je to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného císařského rodu Mérů. Skoro jakoby zde působily nějaké temné čáry...
Jeho císařský otec mu však i přesto stále projevuje přízeň a připravuje ho na převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvá...
... a to čím dál tím naléhavěji. Takto hovoří převážně zástupci Pontie, Rigidaaru a Církve Surahindovy: "Hrozící konflikt s Nefritovou říší vyžaduje Císařství jednotné a císaře silného! Pod Henrichovým vedením se říše rozpadne sama a Kitája jen posbírá zbytky!"
Přesto má Henrichovo nástupnictví i své příznivce. Takto hovoří vyslanci Dorwinionu a Kamičatky: "Vážíme si rozhodnutí císaře Rolfa I. Jasnozřivého, neboť věříme, že Henrich bude pokračovat v jeho tolerantním přístupu k národům, které chtějí kráčet po cestách souběžných, nikoliv stejných."
