Henrich I. Osvobozený: Porovnání verzí

Z BezkraliWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
m (Zamyká „Princ Henrich“ ([edit=autoconfirmed] (do odvolání) [move=autoconfirmed] (do odvolání)))
(Hrozící válka s Nefritovou říší)
 
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Rolfův druhorozený syn Henrich (nar. 5686, tudíž je mu 23 let) se ani při nejlepší vůli nedá prohlásit za čistého a neposkvrněného [[Avatár|avatára]] [[Surahind|Surahindova]]. Ať je jakkoli vzděláván, ať je mu jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padají na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Je to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného [[Šlechtické rody Císařství|císařského rodu Mérů]]. Skoro jakoby zde působily nějaké temné čáry...  
+
Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce [[Rolf I. Jasnozřivý|Rolfa I. Jasnozřivého]] LP 5712.
  
Jeho [[Rolf I. Jasnozřivý|císařský otec]] mu však i přesto stále projevuje přízeň a připravuje ho na převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvá...
+
== Dětství ==
 +
 
 +
Princ Henrich se narodil LP 5686 jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce [[Císařovna Josephina|Josephině]] z rodu [[Šlechtické rody Císařství|Stiggmernů]], zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila.
 +
 
 +
Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením [[Surahind|Surahindovým]], což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké) [[Válka o božství|Válce o božství]] (LP 5712)
 +
 
 +
=="Opilec" Henrich a Válka o Božství ==
 +
 
 +
Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu [[Císařství]], byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem.
 +
 
 +
Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na [[Avatár|avatára]] Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Bylo to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného [[Šlechtické rody Císařství|císařského rodu Mérů]]. Dnes již naštěstí víme, že zde působily temné čáry...
 +
 
 +
Stejně tak můžeme obdivovat prozíravost, s níž mu Jeho císařský otec i navzdory všem prohřeškům neustále projevoval přízeň a dál jej připravoval k převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvala... a to čím dál tím naléhavěji. Takto hovořili převážně zástupci Pontie, Rigidaaru a Církve Surahindovy: "Hrozící konflikt s Nefritovou říší vyžaduje Císařství jednotné a císaře silného! Pod Henrichovým vedením se říše sama rozpadne a Kitája jen posbírá zbytky!"
 +
 
 +
Henrichovo nástupnictví však mělo i své příznivce. Takto hovořili vyslanci Dorwinionu a Kamičatky: "Vážíme si neochvějnosti císaře Rolfa I. Jasnozřivého, neboť věříme, že Henrich bude pokračovat v jeho tolerantním přístupu k národům, které chtějí kráčet po cestách souběžných, nikoliv stejných."
 +
 
 +
Rostoucí rozpor vyvrcholil Rolfovou smrtí. Jeho manželka [[Císařská konkubína Inonia|Inonia]] okamžitě zahájila puč, který měl na trůn s pomocí velmi mocných spojenců (především rigidaarských a pontijských šlechtických rodů a Církve Surahindovy) dosadit [[princ Surian|prince Suriana]], a nebýt toho, že se na stranu Henricha nakonec společně přiklonila i království Meritrejské a Darlancijské, budili bychom se dnes do jiného světa.
 +
 
 +
Puč však selhal a Inonia za své intriky zaplatila životem. Princ Surian, který k překvapení mnohých nebyl do úkladů své matky nikterak zapleten, se z důvodů, které jsou známé pouze nemnohým, vzdal následnictví a odcestoval na zkušenou se svým dědem, legendárním mágem Askalionem.
 +
 
 +
Princ Henrich byl korunován a Císařství opět sjednoceno pod jedním praporem.
 +
 
 +
== Hrozba války s Nefritovou říší ==
 +
 
 +
Málokterého právě korunovaného císaře očekávala po nástupu na trůn tak nebezpečná situace, jako právě Henricha. Vztahy s [[Nefritová říše|Nefritovou říší]] jsou napjaté již odedávna (může za to především poskytnutí azylu národu [[Párstové|Párstů]] a umožnění vzniku [[Meritrea|království Meritrey]]) a z nejrůznějších důvodů (za nimiž opět stála především Meritrea, ale abychom této zemi nekřivdili, i několik málo jiných) se ještě přiostřily. K pobřeží Císařství dokonce zamířilo silné loďstvo, došlo k několika střetům a především v Meritree se odehrály události, které válku již velice připomínaly.
 +
 
 +
K definitivnímu střetu však zatím nedošlo. Nefritové loďstvo se stáhlo. Někteří císařští vojevůdci tvrdí, že za tím stojí (ač se tomu nechce věřit) strach z [[Tortuisa|tortuiských]] pirátů z [[Habamské souostroví|Habamského souostroví]] - či spíše jakési zvláštní moci, kterou jsou prý schopní zničit libovolně velká loďstva. Jiní se dušují, že se Henrichovi podařilo neuvěřitelně uspět při vyjednávání a dosáhnout dočasného příměří. Jisté je, že mladý císař nechtěl svou již tak vysílenou zemi hnát do konfliktu, kterému by se ještě mohl vyhnout, a využil příměří, aby ke dvoru Nefritového pána vyslal své nejlepší diplomaty a nejcennější dary. Převážela je loď nazvaná [[Zlatá laň]]...
 +
 
 +
...a její osud dosud není znám.

Aktuální verze z 1. 8. 2016, 14:18

Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce Rolfa I. Jasnozřivého LP 5712.

Dětství

Princ Henrich se narodil LP 5686 jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce Josephině z rodu Stiggmernů, zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila.

Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením Surahindovým, což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké) Válce o božství (LP 5712)

"Opilec" Henrich a Válka o Božství

Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu Císařství, byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem.

Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na avatára Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Bylo to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného císařského rodu Mérů. Dnes již naštěstí víme, že zde působily temné čáry...

Stejně tak můžeme obdivovat prozíravost, s níž mu Jeho císařský otec i navzdory všem prohřeškům neustále projevoval přízeň a dál jej připravoval k převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvala... a to čím dál tím naléhavěji. Takto hovořili převážně zástupci Pontie, Rigidaaru a Církve Surahindovy: "Hrozící konflikt s Nefritovou říší vyžaduje Císařství jednotné a císaře silného! Pod Henrichovým vedením se říše sama rozpadne a Kitája jen posbírá zbytky!"

Henrichovo nástupnictví však mělo i své příznivce. Takto hovořili vyslanci Dorwinionu a Kamičatky: "Vážíme si neochvějnosti císaře Rolfa I. Jasnozřivého, neboť věříme, že Henrich bude pokračovat v jeho tolerantním přístupu k národům, které chtějí kráčet po cestách souběžných, nikoliv stejných."

Rostoucí rozpor vyvrcholil Rolfovou smrtí. Jeho manželka Inonia okamžitě zahájila puč, který měl na trůn s pomocí velmi mocných spojenců (především rigidaarských a pontijských šlechtických rodů a Církve Surahindovy) dosadit prince Suriana, a nebýt toho, že se na stranu Henricha nakonec společně přiklonila i království Meritrejské a Darlancijské, budili bychom se dnes do jiného světa.

Puč však selhal a Inonia za své intriky zaplatila životem. Princ Surian, který k překvapení mnohých nebyl do úkladů své matky nikterak zapleten, se z důvodů, které jsou známé pouze nemnohým, vzdal následnictví a odcestoval na zkušenou se svým dědem, legendárním mágem Askalionem.

Princ Henrich byl korunován a Císařství opět sjednoceno pod jedním praporem.

Hrozba války s Nefritovou říší

Málokterého právě korunovaného císaře očekávala po nástupu na trůn tak nebezpečná situace, jako právě Henricha. Vztahy s Nefritovou říší jsou napjaté již odedávna (může za to především poskytnutí azylu národu Párstů a umožnění vzniku království Meritrey) a z nejrůznějších důvodů (za nimiž opět stála především Meritrea, ale abychom této zemi nekřivdili, i několik málo jiných) se ještě přiostřily. K pobřeží Císařství dokonce zamířilo silné loďstvo, došlo k několika střetům a především v Meritree se odehrály události, které válku již velice připomínaly.

K definitivnímu střetu však zatím nedošlo. Nefritové loďstvo se stáhlo. Někteří císařští vojevůdci tvrdí, že za tím stojí (ač se tomu nechce věřit) strach z tortuiských pirátů z Habamského souostroví - či spíše jakési zvláštní moci, kterou jsou prý schopní zničit libovolně velká loďstva. Jiní se dušují, že se Henrichovi podařilo neuvěřitelně uspět při vyjednávání a dosáhnout dočasného příměří. Jisté je, že mladý císař nechtěl svou již tak vysílenou zemi hnát do konfliktu, kterému by se ještě mohl vyhnout, a využil příměří, aby ke dvoru Nefritového pána vyslal své nejlepší diplomaty a nejcennější dary. Převážela je loď nazvaná Zlatá laň...

...a její osud dosud není znám.