Rolf I. Jasnozřivý

Císařská pečeť; císařská kancelář používá výhradně žlutý pečetní vosk, pro Císaře je vyhrazen modrý

Mnohými je označován za nejosvícenějšího panovníka posledního tisíciletí. Pokud by se většina jeho předchůdců měla vyrovnat s podobně náročnou dobou, Císařství už by bojovalo na několika frontách a stálo na pokraji zkázy. On naopak dokázal upevnit říši Císařským zákoníkem a šíří mírumilovné slovo Surahindovo do všech koutů světa.

Narodil se roku 5647 a od mládí se připravoval na přijetí esence Surahindovy. K tomu došlo po smrti jeho otce, Korta II., roku 5681. Již předtím však pojal za manželku zbožnou rigidaarskou šlechtičnu Josephinu z rodu Stiggmernů, která mu porodila dva syny - roku 5679 prvorozeného Petrose a o šest let později nechvalně proslulého Henricha, jehož narození nepřežila...

Rolfův a Josefinin sňatek byl politický a říká se, že láska mezi nimi nikdy nevykvetla. Tu císař nalezl až v náručí překrásné Inoniy, kterou roku 5690 představil říši jakožto svou konkubínu. Každý dvořan viděl, že ji miluje celým svým srdcem - své syny však vychovával s tou největší péčí.

Přesto ho potkala tragédie, když roku 5694 statečný princ Petros hrdinně padl ve své první bitvě během roggijského Zrádného vpádu. Henrich se stal korunním princem.

Konkubína Inonia nikdy neskrývala svou touhu stát se matkou, což se jí splnilo na císařském sněmu roku 5695. Šeptá se, že porod provázely jakési podivné okolnosti, ale třetí Rolfův syn, princ Surian, roste jako z vody, do síly i do chytrosti.