Surahind

O Surahindovi coby božstvu

Surahind má mnoho božských služebníků, členů svého dvora, avšak uctívaným bohem je pouze on, Jediný (ve smyslu jediný bojující), Božský rytíř, který sestoupil na zemi, aby ustanovil řád a zápasil se silami zla. Když se vítězně vrátil do vyšších rovin bytí, byl svým otcem (jehož jméno je předmětem sporů, ale například Párstové za něj prohlašují svého boha Firavartiho) ustanoven správcem řádu. Veškeré jiné mocnosti vyšších rovin bytí, jakož i astrálních sfér, tedy démoni i božstva, jsou nižšího řádu a proti mnoha z nich Surahind bojuje, obzvláště porušují-li řád a dobro v jeho pojetí.

O víře

Surahind je zejména bohem vyšších vrstev a mužů, statečným rytířem a spravedlivým vládcem. Nižší vrstvy a ženy jej mají pouze uctívat, nemohou se k němu přímo obracet. Je bohem lidí, jiné bytosti jsou považovány za principiálně nebezpečné a lidem je doporučováno, aby se s nimi nestýkali. Je schopen uzdravovat i proklínat, hubit i navracet z mrtvých. Svým následovníkům slibuje nebe, za protivení se je odměnou ohnivé peklo.

O Jeho Přikázáních

Povinnosti se vztahují především na muže v pozici vládců a rytířů. Takový muž má chránit svou čest; je-li to třeba, tak i mečem, nezapomínat však na milosrdenství vůči poraženým, být čestný, přímý, nevraždit, nehandrkovat se o majetek a vážit si urozených žen. Nesmí zneužívat jemu propůjčené moci a má soudit spravedlivě. Zároveň se nemá stýkat s neurozenými jinak, než jako jejich vládce, a má se vyhýbat kontaktům s tvory nelidskými. Prostý věřící má respektovat ustanovený řád, vládu císaře a králů, být poslušný a obracet se k Surahindovi skrze církev. Surahind sám vyžaduje od lidí především víru a oddanost.

O způsobu uctívání

Uctíván je výhradně Surahind, k jiným božstvům se člověk obracet nesmí - tedy ve smyslu plného odevzdání. Lze však žádat o pomoc Surahindovy božské dvořany.

Surahindova moc sahá daleko za chápání prostého člověka. Císař je Surahindovým vyslancem mezi lidmi (neboli avatárem)a jeho slovo je slovem Surahindovým. Surahindův kodex je obecně platný v celém Císařství. Představeným církve je volený patriarcha, sídlící v hlavním městě Císařství Boroburgu. Je nástupcem prvního Surahindova učedníka Okelma, jemuž bůh předával svou moudrost, aby putovala dál mezi lidi.

Surahindova vůle proniká k věřícím pouze skrze císaře a církev a naopak, kněží tlumočí bohu přání věřících - kněží zodpovídají za spásu věřících, nelze se obracet přímo k bohu. Církev Surahindova je jediná pravá. Víry v Surahinda se nelze vzdát - to je horší zločin, než nevěřit. Církev má být majetná, aby mohla šířit vůli Surahindovu. Surahindovi kněží-bojovníci - Řád Safírového meče - šíří jeho víru jak slovem, tak mečem.

Základ učení, který si jednotliví mesiáši doplňují či pozměňují

Stvořitel stvořil svět, bohy a lidi. Pak dovolil bohům, aby si stvořili své smrtelné děti. Tyto již nejsou přímými potomky Stvořitele jako bohové a lidé.

Spousta bohů se obrátila ke Zlu a urazili svého Stvořitele. Byl zplozen Surahind, který je určen Nejvyšším z bohů. On vládne lidem a bdí nad ostatními bohy.

Surahind zplodil Syna s nejlepší lidskou ženou Glorií a po její smrti (při porodu – dala život za své dítě) odešel od lidí, aby nad nimi bděl z Nebes. Jeho Syn se stal prvním Císařem a zakladatelem panovnické linie.

Očistec – věřící lidé si v něm odpykají své lehčí hříchy a pak jdou do Ráje.

Kdo urazí Surahinda – jde do Pekla – ať je věřící kohokoli či čehokoli.

Věřící zlých bohů – jdou rovnou do Pekla.

Věřící hodných bohů (pokořujících se před Surahindem) – jdou do Podsvětí. Nejdou do Nebes nebo do Pekla, i když vidí obě ty cesty.

Závěrečná sudba – Na konci světa přijde hodina, kdy se zhroutí zdi Podsvětí i Světa a Surahind povede veškeré bohy i smrtelníky do boje proti Ničitelům. V jeho družině budou ti nejlepší z lidí.

Osud a předurčení - Každý je schopen následovat Dobro i Zlo. Je jen na něm, jaký osud si zvolí.

Proroci Surahindovi

Též zváni mesiáši. Tito muži a ženy jsou sesláni na svět, aby provedli lidstvo těžkými časy a ukázali mu správnou cestu. Protože se sám Surahind mění a nenahlíží na svět stále stejně, tak i jeho proroci mají na mnohé aspekty lidského života rozdílné názory. Není vyloučeno, že si někteří z nich i navzájem odporují.

Církev Surahindova si klade za cíl porozumět slovům proroků, nalézt v nich Surahindův záměr a tuto křišťálově jasnou pravdu posléze předávat dál. Toto však neznamená, že církev naslouchá všemu, co mesiáš vypustí z úst, a hledá pravdu v čemkoli. Ne - církevní scholastici dobře vědí, že On sám svou pravdu teprve hledá, a tak i jeho proroci mohou kráčet cestami, které nikam nevedou. Několik učení je však již přijato, neboť se dostatečně přiblížilo oné dokonalosti, a jiná naopak byla označena za omyl dotyčného proroka - a následování takového omylu za herezi.

Církev vyučuje slova těchto proroků Surahindových:

Horlivý sv. Porfirius

Plamenná sv. Paulína

Moudrý sv. Cojavim

Mírumilovný sv. Dartěch

Bojovný sv. Dařivoj

Církev zvažuje pravdivost učení těchto proroků Surahindových:

Odvážný sv. Jiří

Léčitelka sv. Cecílie

Přísná sv. Alicie

Církev prohlásila učení těchto proroků za omylná a jejich následovníky za heretiky:

Mág sv. Šimon

Čas od času se mluví o jakémsi společenství uctívačů mesiášky sv. Zuzany, ale život a činy této ženy jsou pouze neověřenými báchorkami.