Trollí běh

Z BezkraliWiki
Verze z 16. 12. 2010, 20:33, kterou vytvořila Karnal (diskuse | příspěvky) (Zamyká „Trollí běh“ ([edit=autoconfirmed] (do odvolání) [move=autoconfirmed] (do odvolání)))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Jedna z nejděsivějších kapitol v dějinách Císařství se odehrála v Letech Páně 5584 - 5587. Tehdy do Roggie ze severu zničehonic vpadly (ačkoli vzhledem k jejich částečné kamennosti se spíše přivalily) tisíce trollů, kteří zaplavili zem a pokračovaly stále dál na jih. Královo vojsko se jim postavilo na odpor, ale bylo rozprášeno. Král se i se zbytkem svých rytířů opevnil v Roggyštejně, a na další výpad neměl dost sil, šlechtické družiny se většinou rozutekly.

Ze Surhindie vyrazila Stříbrná garda, ale do roku 5586 se jí nepodařilo neustále sílící lavinu trollů zatlačit zpět - s pomocí vojsk sousedních zemí ji dokázala jen zastavit na jejich hranicích. Letci na gryfech se sice zasazovali o zásobování Roggyštejna, ale i tak se zdálo nevyhnutelné, že Roggie, kolébka Císařství, padne.

Následujícího roku (5587) se však stal zázrak. Na západě Roggie se vylodil neuvěřitelně mocný mág, který se svými učedníky (a s podporou Zlaté gardy) prošel celou zemí až k Roggyštejnu, který osvobodil, a posléze pokračoval až na východní pobřeží. Vždy nechal přežít jediného obra, aby se zpráva o jeho postupu šířila.

Trollové se dali na útěk. To, co se jim dělo v Císařství, bylo očividně mnohem horší, než co je vyhánělo ze severu. Zmizeli zpět ve svých ledových horách a Trollí běh skončil.

Nikdo neví, jaký druh magie tajemný mystik přesně použil, ale lidé po válce nalézali neuvěřitelné množství balvanů trollích tvarů. Nějakou dobu se ještě báli, že se trollové opět rozhýbou, ale nestalo se to. Dokonce ani tehdy, když z nich začali těžit kvalitní stavební kámen.

Říká se, že církev Surahindova protestovala proti užití tak mocné magie až do poslední možné chvíle. Prý císaře varovala, že podobná kouzla poskvrní celou budoucnost říše, neboť zakalí Surahindův zrak a zamezí mu bdít nad lidskými osudy. Nakonec ustoupila - avšak zasadila se o to, aby se v kronikách neobjevilo ani jméno mága, který Roggii zachránil, ani bližší popis jeho činů.

Jisté je následující: Aby již říše nikdy nestála před podobnou volbou, trvala církev na založení vojska Roggijských hraničářů, kteří dodnes hlídají severní hranice. Zkušenější trollobijce najdete jedině mezi hrongnarogskými trpaslíky, ale jen několik - zato hraničářů je (i po Zrádném vpádu) téměř osm set.

Ano, proti dalšímu Trollímu běhu by osm set mužů neobstálo - ale zatímco mu budou hrdinně bránit, Císařství získá dostatek času na svolání vojsk.

Církev má ve svém konání zcela jasno: Raději přijít o deset tisíc mužů, než znovu vložit budoucnost říše Božského Rytíře do rukou proklatců.