Provincie Bing-žuan Čio

Provincii pokrývají majestátně vysoké hory, ledové pláně pokryté lišejníkem i hluboké jehličnaté lesy obývané tygry.

Toto o provincii napsal prof. Synol Ogg, z Pontijské Nejjasnější univerzity věd

Provincie Bing-žuan Čio

Jméno provincie v překladu znamená ledový, či ledovcový most. Název se odkazuje na přírodní úkaz na samém severu Kitájského kontinentu, kde se nad mořem klene opravdu působivý most z čistého průzračného ledu, který kontinent spojuje ostrovem Huang-ti.

Huang-ti

Ostrov už tak působivý není. Je holý, pustý a mrazivý, ale oplývá velkým přírodním bohatstvím, které dobývají galejníci. Zločinci, špehové a zajatci z Euranského císařství si zde odpykávají své krátké doživotní tresty, jak mi moji průvodci neopomněli zdůraznit. Z přístavu Pien-čhuej je pro cizince skoro nutností si k ledovcovému mostu udělat výlet kombinovaný s prohlídkou pobřeží ostrova a odborným výkladem o zacházení se zajatci. Velmi poučné.

Pien-čchuej

V městečku Pien-čchuej je jeden ze tří přístavů, kam Nefritový pán povoluje připlout lodím cizinců. Přístav chrání dvě mohutné pevnosti, které leží proti sobě na opačných koncích přístavní zátoky. Pevnosti, kromě klasické obrany přístavu, slouží jako veřeje pro obrovská Železná vrata, kterými je možno při ohrožení přístav úplně uzavřít. Město samo je obehnáno vysokými hradbami, s pouhými čtyřmi branami, které se na noc uzavírají, stejně tak jako vrata mezi jednotlivými čtvrtěmi města. Bylo mi řečeno, že kdo bude přistižen po uzavření vrat v jiné čtvrti než kam přísluší, se zlou se potáže.

Uvnitř hradeb se skrývá sice strohé, ale celkem útulné a překvapivě čisté město. Nízké, většinou jednopodlažní domy jsou postaveny z šedého kamene, se střechami pokrytími polévanými, zelenými střechami. Bohatší domácnosti jsou složeny z více podobných domků s útulnými malými zahrádkami, rybníčky a pavilonky obehnaných zdí. Ulice jsou povětšinou vydlážděny stejným, šedavým kamenem, ze kterého si obyvatelé staví své domky.

Místní obyvatelé jsou nejdříve trochu odtažití, ale po chvíli, když zjistí, že dokážete hovořit jejich jazykem a také jste ochotni zaplatit nějaký ten džbánek místního švestkového vína, chovají se velmi přátelsky. Získal jsem takto mnoho přátel a zdokonalil se v místním nářečí.

Nemohl jsem bohužel vycestovat mimo město, pro cizince toto není povoleno, ale poptával jsem se mezi lidmi po krčmách, u stánků pouličních prodejců i lidí na ulicích a toto je výsledek.

Na ostrově Huang-ti se těží velmi kvalitní železná ruda, která spolu s bohatými ložisky uhlí na pevnině dělá z provincie zbrojnici Nefritové říše. Zbraně prý zpracovávají místní (Kitájští) trpaslíci, ale toto je neověřená informace, nelidé se v městečku dají potkat jen málokdy a většinou se jedná o jiné cestovatele. V každém případě se jedná o velmi kvalitní a ceněné zboží, za kterým se Euranským kupcům vyplatí nebezpečná cesta přes moře. Zlí jazykové tvrdí, že zbraně prodávané cizincům jsou jen zmetky a nepodarky, ale nedovedu si představit jak kvalitní a mocné by tedy museli být zbraně, které nejsou určené na export, myslím tedy, že je to jen pustá pomluva.

Provincie není úplně pacifikována. Západní distrikty jsou pokryty travnatými pláněmi, které ještě dále na západ přechází ve vysoké zalesněné hory. Na pláních žijí roztroušené kmeny kentaurů, kteří ještě nebyli poraženi a dále bojují proti zabírání území dobrovolnými i nedobrovolnými osadníky a přesídlenci z Nefritové říše. Proti tomu víceméně úspěšně bojuje armáda. Kentauři se ale prý stále drží.

Některé distrikty jsou prý na pokraji povstání. Na vině je Liang Tai-Ming bohatý šlechtic, prý příbuzný císaře, který převzal moc do vlastních rukou, vládne místo úřednické vlády, kterou dílem zastrašil, dílem zkorumpoval, a pokud nevyšlo ani jedno, tak nechal zabít. V distriktech vládne jen nespravedlnost, korupce. Zbraně určené armádě jsou prodávány zločineckým gangům a možná i kentaurům. Prostí lidé i nelidé žijí v útlaku a strachu, jsou vyháněni z domovů, šlechta a úřednictvo si bere vše, co se jimzachce - pozemky, děti, ženy, práce schopné muže, které si dílem ponechá jako služebníky, dílem prodá do otroctví zločincům. Mnoho vyhnaných lidí prchá do lesů či na moře a z nutnosti se živí loupežemi (viz. Bratrstvo zelených lesů, Bratrstvo modravých vod). Prostí lidé se modlí k Nefritovému císaři a upínají se k legendě o soudci z rodu Pao, který znovu sestoupí na zem a spravedlivě zkorumpovanou šlechtu a úřednictvo potrestá.