Přístav Pien-Ti

Toto o přístavu napsal prof. Synol Ogg, z Pontijské Nejjasnější univerzity věd

Přístav Pien-ti, jak ho nazývají sami Kitájci, je našimi námořniky z Eurany znám pouze jako Yang-Feng. Věnoval jsem této etymologické zajímavosti chvíli svého času a nakonec jsem zjistil, že se jedná o zkomoleninu ze staršího místního dialektu. Navíc to původně nebyl název pro město, ale pro hlavní ostrov, na kterém město leží. Píši však především pro euranské publikum a abych se vyvaroval dalších zmatků, budu o městu (ač chybně) referovat jako o Yang-Fengu.

Geografie a obyvatelstvo

Yang-Feng leží na nejvýchodnějším cípu provincie Fei Luan a rozkládá se na ostrovech v deltě řeky Helingan a na jejím levém břehu. Po řece se plaví mnoho zboží z celé provincie do města, z něhož probíhá námořní obchod s dalšími přistavy v Nefritové Řiší a zaoceánsky s přístavy v Euraně. Z těchto důvodů je také pochopitelné, proč vládci města považují za své největší nepřátele piráty všeho druhu.

Obyvatelstvo města je složeno ze všech možných národů, ras a etnik. Obdobně je i architektura města pestrá a složená ze nejrůznějších slohů, oblibeným materiálem je zde dřevo. Ve městě se obchoduje se vším od rýže, přes otroky až po artefakty a umělecká díla. Dají se zde prý uspokojit i kdejaké zakázané rozkoše, mimo jiné jsou tu prý tajná opiová doupata. Městští úředníci sice tvrdí, že proti obchodu s opiem a dalšimi drogami podnikají pádné kroky, ale kromě razií se nedokáží shodnout na jakémkoliv dlouhodobějším řešení. Je pravděpodobné, že organizovaný zločin má mezi nimi své zástupce, kteří podobné snahy blokují.

Stručná historie a politika

Yang-Feng byl prý založen bratrem a sestrou, jejichž rod údajně pro Nefritového Pána vykonal velkou oběť a službu, a ten jim proto ústy svého Posla věnoval míru nezávislosti a samosprávy, které město požívá dodnes. To je také hlavní důvod, proč se z města stalo centrum setkávání kultury východu a západu a v současnosti i největší obchodní přistav světa. Město totiž nepodléhá obvyklé byrokratické struktuře Nefritové Řiše, ale přimo Oku Nebes, jehož vůle je ve městě reprezentováná jeho Poslem.

Či lépe řečeno byla. Když první Posel Oka Nebes zemřel, žádný další už nedorazil, a ve městě se to bralo jako znamení toho, že Nefritový Pan je spokojen, jak si město vládne samo. Samozřejmě pokud by Oko Nebes na situaci změnil názor, očekává se, že pošle Posla nového. V Yang-Fengu je pak veřejným tajemstvím, že patriciové města by neradi zavdali Oku Nebes jakýkoliv důvod k vyslání nového Posla, a tak karavana, která se každý rok vydává přímo do Zakázaného Města, obsahuje nejen do poslední mince správně vyměřené daně, ale také horu darů od těch nejváženějších rodů.

Jaká jsou ale ta další privilegia, kterých Yang-Feng oprotí zbytku Nefritové Řiše požívá? Zaprvé: kdokoliv smí v Yang-Fengu vlastnit půdu (či korektnějí: mít půdu propůjčenu od Nefritového Pána). A tim kdokoliv je míněn i kdokoliv původem z Eurany. Dále ve městě mohou být uctívání jiní bozi a stát zde jejich svatostánky, i když s omezenou maximalní rozlohou. I to je vlastně dot možná záměr - chrám Nefritového Páná se díky tomu nad všemi ostatními bohy velkolepě a působivě tyčí.

Město má vlastní městskou hlídku, omezenou armádu a námořní flotilu určenou k obraně v případě napadení. Město má také právo na vlastní univerzitu a pár dalšich drobných privilegií, do jejichž detailů bych již nechtěl dále zabředat. Na půdě místní univerzity mne také výborně pohostili a musím říct, že jsem v životě nepil lepší čaj, než vaří žena místního rektora.

Městu vládne devět hlav těch nejvýznamnějších a nejbohatšich rodů ve městě, takzvaní patriciové, kteří zasedají v horní sněmovně. Krom toho zde působí ještě dolní sněmovna, což je poradní orgán o přibližně stovce členů, skládající se z hlav dalších významných rodů města. V krajním případě ztráty vlivu a bohatství může jeden z devítí rodů být sesazen do dolní sněmovny a nejbohatší rod z dolní sněmovny povýšen do sněmovny horní. Prý se to několikrát v historií stalo, skoro vždy jako důsledek nějaké zásadní události. Za normálních okolností je totiž rozdíl v bohatství a vlivu mezi horními devíti rody a zbytkem minimálně v rozsahu jednoho až dvou řádů. To vše diky obrovské politické moci, kterou patricijské rody ve městě mají, a také tomu, že jedna z mála věcí, na které se všech děvět obvykle shodne, je cokoliv, co drží ty ostatní zkrátka.

Zdá se také, že míra špehování, politických vražd a jiných úskoků je v Yang-Fengu větší, než je obvyklé jinde na světě. Město jako celek se zdá být založeno na přístupu, že kdo si urve víc, ten vyhrává, a kdo zaváhá, ten prohrává. A to prý není oblíbeným rčením jen ve věžích patricijských paláců, ale také mezi gangy, které se perou o nadvládu nad ulicemi v chudších částech města.

Občas se prý některému gangu podaří získat takové bohatství, že rozjede víceméně legitimní obchod, získá vážnost i mimo podsvětí a jeho hlava usedne v dolní sněmovně jako jeden z ctihodných občanů města. Cesta z ulice až po patricie je tedy v Yang-Fengu teoreticky možná, prakticky však jde o krajně výjimečný jev. Nutno ještě řict, že rasový či etnický původ má v Yang-Fengu mnohem menší vliv na moc než kdekoliv jinde na světě, a tak rasové rozložení mocných i nejmocnějších rodů ve městě přibližně zrcadlí složení populace celého města.

Jeden z mnichů řádu Nefritového Lotusu měl do mocenských her v Yang-Fengu zvláštní vhled: Oko Nebes prý ve své nekonečné moudrosti nechalo Yang-Feng vzniknout takový, jaký je, právě proto, aby ostatním dostatečně moudrým sloužil jako ponaučení. I když ve městě žijí jedni z nejbohatších lidí a všichni se těší veškerým svobodám, které si jen mohou přát, přesto je většina obyvatel města nešťastná a živoří v otroctví strachu, že je o to, co mají, někdo jiný připraví. Nejvystrašenější jsou pak ti na vrcholu - jejich pád by byl nejdelší a nejpotupnější.