Bezkrálí XIV. - Zvolte ho, než dojde rum!

Z BezkraliWiki

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Nastavení hry - co mohu hrát?

Níže navrhované role jsou rozděleny do tří kategorií: Předem vytvořené s jasnými cíli, volnější definované především návazností na jistou skupinu a úplně volné (přibližně dle filozofie v tomto shrnutí Bezkrálí). Samozřejmě, že nám můžete navrhnout i další možnosti, které jsme tu neuvedli - ale už máme hodně jasnou představu o tom, co na hře chceme a co ne, takže nás možná budete muset trochu přesvědčovat. Nejdůležitějším rozhodovacím kritériem je přínos pro hru.

Ano, některé role jsme už přidělili nebo nabídli sami. Pokud je to tak, je to u nich napsané.

Z těch "ideálních počtů", které tam uvádíme, to vypadá, že potřebujeme alespoň 80-100 hráčů, ale uvidíme podle zájmu. Pokud se budeme pohybovat spíš kolem padesáti lidí, všechny skupiny proporcionálně zmenšíme, aniž by to hru nějak ovlivnilo.

Prozatím role uvádíme většinou beze jmen a jen povrchně popsané, chceme je trochu dotvořit na míru. A nevíme, kdo budou pánové a kdo dámy (v tomto jsme vybíraví jen výjimečně, pokud jde vyloženě o příběhovou nutnost).

Hlavní skupiny postav

1) V čele města a "počestných" občanů, mezi něž patří nejrůznější podnikatelé a příživnici (řemeslníci, rolníci, krčmáři, bardi, hospodští povaleči, funebrák, majitel nevěstince, prostitutky, pobudové, rváči, bývalí otroci a další krev země...), stojí guvernér se svou suitou. Také zde žijí piráti bez posádky, kteří by nějakou rádi - ať už vlastní, nebo do nějaké chtějí jen vstoupit. Obyvatelstvo je přibližně ze třetiny kitájské, ze dvou pětin císařské a zbytek je nejrůznější směska z ostatních končin světa (domorodci z Eumeriké, osvobození otroci z Afry, temní elfové ze Soumračné říše, barbaři z Hrunska a další...).

Ideální počet: Guvernérova suita cca 4-5 hráčů, obyvatelé města 10-15.

2) Na ostrov pravidelně dojíždějí a vždy se tu nějaký ten čas zdrží pirátské posádky (některé původem kitájské, jiné císařské, další smíšené či zcela jiné, každá je něčím zvláštní, viz níže), které se právě teď chystají na volbu Pirátského krále. V ní hraje velkou roli Vykladač práva.

Obvyklá plná posádka je sedmičlenná (více povolit nechceme kvůli vyváženosti hry) a objevuje se v ní jakákoliv kombinace těchto rolí: kapitán, bocman, mistr tesař, lodní chirurg, kuchař, mistr střelec, lodní mág (či šaman), plavčík. Menší posádky jsou možné, pro účely hry lze loď omezeně ovládat i ve třech. Větší posádku povolíme jedině tehdy, pokud to bude prospěšné hře.

Role pirátských kapitánů (vlastně téměř jakékoliv role) budeme rozdělovat na základě uvážení - nebude to "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Dejte nám vědět, že máte zájem, ale nepovažujte to za danou věc. Nicméně, pokud si na hru přivezete celou či téměř celou vlastní posádku, máte velkou šanci, že vám kapitána přiklepneme. V seznamu níže jsou vyjmenovány možné posádky, ale je možné, že nějaká přibude nebo ubude.

Ideální počet: Cca pět až sedm posádek, tedy 35-49 hráčů + Vykladač práva.

3) Kromě toho na ostrově žije původní domorodé obyvatelstvo uctívající nějakou mořskou bytost či co...

Ideální počet: 6-8

4) ...a z dávných dob se tu nalézá i Surahindova misie vedoucí zoufalý boj o spásu takřka nespasitelných duší.

Ideální počet: 3-6

5) Šeptá se, že tu působí i nějací odpadlíci od misie s poněkud jiným přístupem k věci... Ale o těch se toho vážně ví jen málo.

Ideální počet: tajný

6) Hrozící konflikt mezi Kitájou a Císařstvím prozatím ustrnul na mrtvém bodě, ale brzy se rozhoří naplno. Důvod zdržení? Bájná moc, kterou prý vládne Pirátský král. Obě velmoci ji chtějí využít pro své účely - takže jistě dorazí i vyslanci mocných. Samozřejmě na lodích s plnou posádkou (tady je dobrá možnost příjezdu některé ze starých postav!). Uvidíme, jestli dodrží guvernérův mír...

Ideální počet: 2 plné posádky po 7 hráčích

7) Mořské bestie. Lesní bestie. Horské a podzemní bestie. Poustevníci. Trosečníci. Zbloudivší kupecká loď. Zkrátka cokoliv, co se tam může náhodně či velmi cíleně vyskytnout, ať už jde o agresivní, neutrální či velmi mírumilovné bytosti.

Ideální počet: libovolný

Předem dané role s vlastními zápletkami

Piráti

Vykladač práva - Každá správná anarchie samozřejmě potřebuje určitá pravidla, aby se náhodou nezvrhla v prohnilý řád - a od toho mají piráti svůj kodex a jeho Vykladače. Jedině on a jeho tlustá kniha plná největších pirátských mouder, zvyků a doporučení jsou skutečně a bez nejmenších pochyb uznávanou autoritou ostrova - protože se nositel této funkce doživotně vzdává možnosti stát se jedním z Tortuiských kapitánů a svatonesvatě slíbí, že zachová věrnost jedině liteře a duchu kodexu (či alespoň jednomu z toho, pokud to situace vyžaduje), je považován za dostatečně nestranného soudce všech sporů týkajících se pirátských obyčejů.

Vykladače se samozřejmě nikdo neopovažuje obtěžovat s takovými nesmysly, jako jsou majetkové spory či loupežné vraždy. Ostatně, město má své zvyky i nařízení a na palubě lodi je zase zákonem slovo jejího kapitána. Ne, ctihodný Pirátopravce bývá volán především k záležitostem cti, k zaznamenání zásadních okamžiků dějin, k potvrzování spravedlivého dělení kořisti a samozřejmě ke své nejdůležitější povinnosti, dohledu nad správným průběhem volby Pirátského krále.

Vykladači bývali různí, ale jedno mívají společné - byli slavní a uznávaní ještě předtím, než se kodexu ujali. Během výkonu své funkce má každý z nich právo připsat do kodexu jedno své vlastní pravidlo či jedno staré škrtnout. Nejeden na tom i na pozdějším výkonu své funkce velmi zbohatl - protože ano, jsou to sice vážení soudci a ctěné osobnosti, ale především jsou to také piráti... a patřičné výši, formě a způsobu předávání úplatků je v kodexu věnována celá dlouhá kapitola.

Ochránci Tortuisy (náleží ke Guvernérově suitě, hotovo) - Tímto honosným titulem se sama nazývá posádka, která drží starou pevnost bránící přístav. Jiní piráti jim naopak přezdívají "suchozemské krysy", protože na výpravy nevyplouvají ani zdaleka tak často jako ostatní. Nebo počkat, možná vůbec...? Loď mají dobrou a kapitán je zkušený mořský vlk, to jim nikdo neupírá - ale pevnost jim závidí každý. Leckomu by se také líbilo dostávat žold za to, že si válí šunky v bezpečných kamenných zdech a nemusí se po moři plahočit za kořistí...

Kladiva a sekery (změna, budou to poněkud jiní trpaslíci, hotová posádka) - Málokterý národ je svou nechutí k mořím a vodě obecně tak proslulý jako trpaslíci - a snad právě proto je jednou z nejproslulejších pirátských lodí ta, která pluje pod vlajkou se zkříženými kladivy a sekerami. Co vedlo příslušníky rodu nargů, aby opustili pevnou zem a vyměnili ji za kolébající se prkna? O tom sice koluje mnoho zkazek, ale nic víc. V Tortuise každý dobře ví, že ptát se trpaslíka na důvod, proč se oholil, není nejpříjemnějším způsobem spáchání sebevraždy...

Mimichmundova pýcha (hotová posádka) - Kitájští goblini jsou národ psanců - Nefritový pán už před dávnou dobou vyhlásil, že žádný příslušník jejich pokolení nesmí nalézt domov, na který by každou noc svítily tytéž hvězdy. K této nomádské existenci je odsoudil poté, co vybil jejich bojechtivé "bratrance", kitájské orky - teprve poté mezi ním a zelenokožci zavládl "mír". Více naleznete v Legendách.

Mimichmudova pýcha je loď goblinů (a kobolda), kteří svůj úděl naplňují skutečně neotřelým způsobem - nekočují v maringotkách, ale na lodi, a neplaví se... Oni létají. Tedy, létali. Dokud nedávno poněkud definitivněji nepřistáli v lesích na úbočí tortuiských hor. A jakkoliv to zní krutě, i ztroskotaná loď je až příliš stálým domovem - jindy by se na Tortuise klidně několik týdnů zdrželi, protože kdykoliv mohli odletět - ale tentokrát jsou v pasti. Zoufale se pokoušejí zázračný koráb opravit, než je dostihne hněv jejich mnohých nepřátel... a hlavně Nefritového pána.

Nefritový břit a Safírová dýka (je to samozřejmě trochu jinak, posádky jsou nakonec poněkud jiné a lodě se jmenují jinak, ale hotovo) - Někteří piráti jsou ohledně zdrojů své kořisti velmi vybíraví. Jedné straně pirátem, druhé hrdinou... Tortuisa je domovem dvou takových posádek - jedna z nich loví výhradně kořist plující pod vlajkou euranských království, před druhou se naopak třesou kitájští kupci. Jaké je k tomu vedou důvody, to si nechávají pro sebe - a pokud se potkají na moři, jen si vzdají čest. I když - k jistému konfliktu prý už také došlo... Ale jedním z nejctěnějších pravidel pirátského kodexu je, že pirát proti pirátovi nikdy nebojuje kvůli ideálům. Na Tortuisu nepatří nikdo, kdo si něčí vlajky váží víc než svobody.

Grand Corsaire Tyrell - (hotová posádka) Zeptejte se jakéhokoliv námořníka: žena na palubě znamená neštěstí. Ale Luciana Anderdecken se už před mnoha lety rozhodla, že to neštěstí potrefí nikoliv ji a její loď, ale každého jejího nepřítele. Dcera slavného piráta a minulého Pirátského krále Šedivouse je kapitánkou jedné z nejproslulejších a nejstíhanějších lodí z Tortuisy a sama už získala pěkných pár vlastních zářezů. Nedávno jí jeden ožrala vmetl do tváře, že na ni ta pověra neplatí, protože kleje, bojuje a hlavně i vypadá jako chlap. Na to odpověděla, že rozhodně kleje, bojuje i vypadá mnohem lépe než on - a nechala mu to napsat na hrob.

Lucianina posádka jsou zčásti veteráni z původní Šedivousovy posádky, zčásti nováčci. A zčásti také ženy. Ona ta pověra na ženy nosící kalhoty vážně prý neplatí...

Hrun, Hrun, Hrun! - (zřejmě se na volbu nedostaví) Málokteří mořeplavci mají tak děsivou pověst, jako zarostlí a nesmiřitelní Hrunové - na druhou stranu, tak daleko od svého severského domova nepobývají často. A neplaví se pod pirátskými vlajkami - loupí a plení pro svůj rod... V tomhle bude něco víc.

Elfí ambice - (nakonec místo toho máme temnoelfí posádku... Bezkrálí je zkrátka fluidní) Proslýchá se, že jistý elf hodlá sestavit cosi nevídaného: čistě elfskou pirátskou posádku! Také si chce sehnat loď a stát se jedním z kapitánů - a to ještě před volbou, kterou jistě vyhraje! Nikdo neví, co ho k tak zvláštnímu záměru vede - vždyť elfové jsou tak harmoničtí, povznesení a důstojní! A... a... to vážně strpí na svých krásných, hebkých vlasech šátek, neřkuli klobouk? Vskutku podivuhodné.

Ale teď vážně - elfové se mezi piráty objevují. Není jich vůbec mnoho, ale hrát je můžete. Ve skutečnosti bychom byli rádi, pokud se ve většině posádek a ve městě nějací ti elfové objeví.

Město

Guvernér (předběžně zadaný) - Ten titul je v zásadě zdvořilostní, hruběji řečeno přezdívka, ale o to patřičnější. Honosí se jím člověk, který na ostrově ví o všem - a když to vypadá, že o něčem neví, tak v tom má prsty přímo sám. Vlastní významný podíl téměř v čemkoliv, co alespoň trochu vynáší (od hospod přes tesařskou dílnu až po bordel), a je zárukou míru na ostrově. Nepotřebuje k tomu sílu ani vojsko. Tím důvodem, proč jeho slovo na Tortuise znamená něco takřka podobného zákonu, je jednoduchá věc: všem se to vyplatí. Ovládá totiž obchodní cech. Ne, ještě lépe - on JE cech. Bez něj by piráti neměli komu prodávat svou těžce naloupenou kořist za tak slušnou cenu - nikdo jiný nemá spolehlivé kontakty na obou stranách oceánu. Je zkrátka nenahraditelný. Už se stalo, že si z něj jeden z kapitánů udělal nepřítele - a pak překvapeně zjistil, že ho svrhla jeho vlastní posádka. Věrnost je fajn, ale když není z čeho platit žold...

Guvernér samozřejmě není jmenovaný žádnou ze světových velmocí. Kdysi však podobné postavení měl. Podrobnosti příliš známé nejsou, ale ví se, že býval šlechticem a velmi váženým občanem jak v Kitáje, tak i v Císařství. To o jeho diplomatickém umu i ambicích říká vše - stejně jako to, že nyní trčí na bohy zapomenutém ostrově daleko od veškeré civilizace. Mocní lidé mívají mocné nepřátele...

Ale ostrovu vážně přináší mír i nebývalý rozkvět. Na Tortuisu přišel již před sedmi lety a od té doby pravidelně urovnává spory mezi kapitány, kteří se obzvlášť nesnášejí, a udržuje násilnosti ve městě plném hrdlořezů na podivuhodně nízké úrovni. Občas uplyne i celý týden, aniž by v zátoce plaval nějaký ubodaný nebožtík!

Navíc nevelí a ani nechce velet lodi, tudíž není jedním ze soků ve volbě pirátského krále. To však neznamená, že nemá moc ji ovlivnit!

Na tortuiské hromadě hnoje stojí velmi vysoko, společně se samotnými kapitány, a na rozdíl od nich nemá ani umazané boty. Sluhové mu je pravidelně čistí.

Majitel/ka nevěstince - Těžko někoho překvapí, že je na ostrově velmi vlivnou osobností - a to nejen díky vlastnictví druhého nejvýnosnějšího podniku hned po samotném obchodním cechu. Jeho/její čarokrásné dívky a pohlední mladíci leccos zaslechnou...

Kněz/kněžka mořské bohyně - Piráti bývají nábožensky spíše vlažní, ono je vůbec vhodné, aby si vás v téhle branži bohové spíš nevšímali - ale bohyně moří má na ostrově poměrně výsadní postavení. Její bohoslužby bývají stejně nevyzpytatelné jako moře samo - občas bouřlivé, jindy mírné, občas přívětivé, jindy rozezlené na celý svět...

Ostrov

Mořský šaman - Jednou z nejdůležitějších osobností místního domorodého kmene je šaman, který každodenně provádí rituály k uctění moře. Za jakým účelem, to je jeho tajemství. Rozhodně to má něco společného s hady, kterých se kolem něj vždy svíjí alespoň pár...

Náčelník kmene - Zajistit bezpečí pro ženy a děti na ostrově, kterému vládne především právo silnějšího, vyžaduje... toho silnějšího. Většina pirátů má z náčelníka hrůzu hraničící takřka s terorem - prý jednou někomu doslova urazil hlavu pěstí!

Ale samotná tělesná síla nestačí. S nadcházející volbou Pirátského krále spočívá na náčelníkovi těžké břímě rozhodnutí - zůstat stranou a nechat vše na vůli bohyně, nebo se zasadit o to, aby na trůn usedl vladař, s nímž bude život kmene dozajista dobrý?

Lesní muži (zadaní) - Těžko říct, co jsou přesně zač. Tedy, ví se, co byli - piráti. Ale pak z města odešli do vnitrozemí a teď... žijí v lese.

Moře

Kitája

Kitájský vyslanec/vyslankyně - Přijíždí s vlastní lodí, aby byl/a svědkem volby Pirátského krále a navázal/a s ním diplomatické styky. Je to poprvé, co Nefritový pán vůbec vzal existenci Tortuisy na vědomí - nikdy předtím se nic podobného nestalo. Skutečně nastávají zajímavé časy!

Vyhnanec - Je mu zapovězeno užívat své jméno - Nefritový pán rozkázal, že upadlo v zapomnění. Tajemná osoba, která žije všem na očích, a přesto o ní nikdo téměř nic neví. Provádí své každodenní rituály - jejichž součástí je i cvičení nesmírně ladného boje s mečem - s klidem a vyrovnaností, kterou by mu leckterý mnich záviděl... ale mnozí si vzpomínají, co se stalo, když se ho trojice přiožralých hrdlořezů jednou v noci pokusila zabít ve spánku a oloupit. Lépe řečeno, všichni zkouší zapomenout. Řev těch nebožáků utichl až k ránu...

Císařství

Císařský cenzor - Už jen samotný fakt, že císař jmenoval pro ostrov jeho vlastního cenzora, je neskutečnou poctou a vyjádřením důležitosti, jakou vladař Euranské říše Tortuise přikládá. Co přesně to však znamená?

Představený Surahindovy misie - Kamenný klášter ve vnitrozemí je jedním z pozůstatků dávného císařského pokusu o kolonizaci Tortuisy. Jeho představený je prozatím posledním z dlouhé řady opatů, kteří se nikdy nevzdali pokusů o obrácení všech místních obyvatel ke světlu Surahindovu... a i když často sklízí jen posměch či opovržení, své ovečky si nachází. Možná i proto, že dlouhé odloučení od vyšších autorit vedlo k jistému odklonu od oficiálního proudu...

...což se nakonec doneslo až k Církvi Surahindově, takže došlo k vyslání nové misijní výpravy, kterou vede...

Misionář - Zasloužilý duchovní s bohatými zkušenostmi z Eumeriké. Přichází zvěstovat Surahindovu lásku a obnovit styky misie s církví.

Diákon - mladší člen klášterní komunity, který káže o Surahindově lásce i zášti s takovým zápalem, že už několikrát jen stěží unikl holým životem.


Osobní nástroje