Kitája

Z BezkraliWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Světadíl Kitája (Chua-ta-lu)

O Kitáje

Kitájský kontinent se rozkládá na západě od Eurany (Císařství), přibližně měsíc plavby přes Asuónský oceán. Z jeho pobřeží byl zmapován pouhý zlomek. Nikdo z císařských mořeplavců jej dosud nedokázal obeplout a vrátit se, aby o tom podal zprávu surhindijským mudrcům, ale obecně se soudí, že světadíl nesahá tak daleko na sever jako Eurana, na jihu však končí až pod úrovní severní hranice Eumeriké.

Z většiny získaných spisků vyplývá, že cesta koňmo přes Kitáju z východu na západ trvá několik měsíců a cestovatel ani jednou neopustí území Nefritové říše. Pokud je tomu skutečně tak, pak by se jednalo o zemskou masu několikanásobně větší, než má Eurana – mnozí císařští vědci však těmto údajům nevěří a pokládají je za klam určený důvěřivým poddaným Nefritového pána.

Přesto nabádají k opatrnosti. Technologické zázraky, které Oko nebes před sedmi sty lety nechal předvést císařskému velvyslanci, zcela jasně určily kitájskou vyšší pokročilost v takřka každém oboru – dodnes je záhadou, proč si taková říše již dávno nezkusila podmanit celý svět. Rozhodně tehdy propásla příležitost. Obecně se soudí, že ji Císařství v uplynulých staletích v mnohém dohnalo. Nefritová říše možná vstoupila do dlouhého období stagnace.

Nic však není jisté. Informace o vnitřním stavu říše jsou kusé a v mnohém si odporují.

Důvod, proč je v Císařství o Kitáje tak málo známo, je jasně projevená vůle Nefritové říše: „Pro cizince z Východu jsou otevřeny tři obchodní přístavy: Pu-teng, Pien-čchuej a Pien-ti. Jakákoli loď, která se vyskytne mimo stanovené námořní cesty, není pod ochranou Nefritového pána. Poutník, který zavítá mimo hradby přístavu, není pod ochranou Nefritového pána.“ K tomu je třeba dodat už jen to, že nejméně tři z kitájských pirátských flotil by mohly úspěšně soupeřit i s celým kamičatským loďstvem a že slavné gangy Sedmi ohnivých jeřábů, Lotosového keře, Bratrstva Bílého draka a Jantarové sekery jsou schopné postavit do pole armády, proti nimž i Zlatá a Stříbrná garda vypadají jako malé armádičky chudých provinčních šlechticů.

Jinak řečeno – Nefritová říše si nepřeje kulturní výměnu.