Šlechtické gangy

Z BezkraliWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Šlechtické gangy - tak se v Císařství posměšně říká družinám urozených vyhnanců na Čukičatce. Není to daleko od pravdy. Na severu si šlechta nemůže vybírat družiníky z mnoha slávychtivých rytířů - panstvo bere za vděk těmi, kdo jej chtějí následovat. Stejně tak je to s jejich "lény" - co si z města a jeho okolí urvou, to mají. Na odpor přitom narážejí pouze tehdy, když se střetnou s jiným "gangem".

Mírumilovní potomci prvních kolonistů, kteří se zde pokouší žít, přijímají změny pánů s odevzdaným severským stoicismem - dnes je "vlastní" nějaký zeman, zítra zemře, pozítří se jich ujme třeba i baron - ale vždy bude chtít výpalné, aby je nechal v klidu hospodařit. Už si zvykli a platí. Však jsou to jen jinak nazvané daně.

Z nováčků připluvších na Poslední naději přežijí v drsném prostředí Gekoportu jen ti nejschopnější. Už během prvního dne se pozná, kdo tu má budoucnost a po kom se jen slehne zem. Kdo se na přístavním molu pokusí hrdě zvednout hlavu a jít proti větru, ten je smeten zpět do chladných vod Čukova průlivu a rychle zapomenut.

Knížectví Čukičatské (čímž je myšlen Gekoport a jeho bezprostřední "zcivilizované" okolí) se tudíž za posledních dvacet let změnilo z hraničářské kolonie málem ve vězení - a přesto tam vládne podivuhodná svoboda. Ačkoli většina jeho obyvatel nesmí odejít (a odplout na některé z rybářských bárek se skutečně nedoporučuje), na území Čukičatky jsou volní a jejich životy nikomu nepatří - jen jim samotným. Formálně jsou poddanými knížete a platí i daně (ať už v penězích, nebo ve věrnosti), ale prakticky žádného pána nemají. Ohýbání kolenou se tu nenosí - od klečení ve sněhu jsou totiž promočené nohavice.


Huskaldé - Starý kníže Gek donedávna velel zdaleka největší družině a přijímal od ostatních gangů procenta z výpalného. I když byl mnohým trnem v oku, celá desetiletí si vládu nad knížectvím udržel - už jen proto, že ono výpalné využíval hlavně k nákupu zásob, které každých čtnáct dní připlouvají z Lormayi. Mimoto také držel ochrannou ruku nad obchodem s domorodými kmeny, což mu získávalo vysokou popularitu mezi starými hraničáři. Zvažoval také, že svého druhorozeného syna Mruka ožení s novou jarlkou Cestiou - ale nakonec k tomu z jakéhosi důvodu nedošlo.

Huskaldé drží rozsáhlou tvrz nad Gekoportem, Mrukabor, z níž byli schopni kontrolovat přístav i město (a kterou jim za velké peníze vystavěly Sekery), ale v poslední době z ní již prakticky nevycházejí. Nenadálá smrt knížete Geka a jeho syna Mruka s nimi krutě otřásla. Poměry v Gekoportu se mění a vláda jednoho pána zřejmě skončila.

Sekery - Není jisté, zda jde skutečně o "šlechtický" gang, protože trpaslíci se ke každému svému veliteli chovají jako k lordovi, ale je to pravděpodobné. Stejně na tom nezáleží.

Trpaslíci jsou známí tím, že formují sevřené komunity, kamkoli přijdou - ale na Čukičatce to zpočátku bylo jinak. Jakmile se do Hrong Narogu donesly první zprávy o bohatosti minerálních nalezišť polooostrova Hokkaagruum, mnoho trpaslíků se ihned vydalo do Gekoportu a tehdejší kníže je přivítal s otevřenou náručí. Šlo hlavně o horníky a prospektory, ale přišlo s nimi i mnoho řemeslníků - nejen typičtí kováři a metalurgové, ale i koželuhové, stavitelé, šperkaři, sládkové...

Jejich přínos pro počáteční rozvoj kolonie byl neocenitelný. Otec knížete Geka (dle rodinné tradice také Gek), dobře věděl, proč si je hýčká a proč jim na prvních dvacet let odpustil daně - díky obchodu, který se brzy rozvinul mezi trpasličími řemeslníky a domorodými kmeny, se z Gekoportu stalo skutečné živoucí město. Každý rok odtud vyráželo mnoho (většinou trpasličích) výprav, které zakládaly hornické osady na severním okraji ostrova Nakaallit Uunaat i ještě dál ve vnitrozemí poloostrova Hokkaagruum. Na jih putovaly náklady vzácné rudy, na sever zásoby - a Gekoport si bral svůj patřičný díl a vzkvétal.

Tento růst však měl svůj strop. Jakmile legenda o "bohatém severu" splaskla a většina osad na severu byla opuštěna, příliv dobrovolných kolonistů skončil a Gekoport ztichl. Kníže Gek musel začít vybírat "výpalné" i od trpaslíků. Rozsáhlé plány na výstavbu dalšího města byly opuštěny. I když čas od času někdo objevil nová slibná naleziště, šlo o místa daleko na severu, kde vládl mráz a trollové.

Když navíc do města začali přijíždět odsouzenci, poměry se drasticky změnily. Duch hraničářské sounáležitosti se vytratil a Gekoport se stal nejdivočejším městem Císařství. Následovalo prvních pár loupeží a vražd, zavládl zákon silnějšího... A v tom se trpaslíci vyznají. Semkli se a poprvé od založení města povolali z Hrong Narogu válečníky, kteří ihned nepokračovali na sever, ale usadili se ve městě. Současně začala růst druhá pevnost, Narogdur, shlížející na město naproti knížecí tvrzi, jejíž brány se otvíraly pouze trpaslíkům. Obchod s kmeny a s ostatními obyvateli města sice pokračoval, ale ceny šly nahoru. Taková byla daň za bezpečnost, kterou už kníže Gek nedokázal trpaslíkům zajistit.

Říká se, že by Narogdur vydržel vzdorovat i trollům, kdyby do města přitáhli, a že v něm trpaslíci shromáždili zásoby na celé roky. Ve skále pod pevností se prý táhnou rozsáhlé podzemní chodby a síně. Kolem Narogduru se rozvinula menší čtvrť, jejíž obyvatelé patří pod ochranu Seker.


Hrdlořezové