Podhůrská brána

Z BezkraliWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Po porážce spojených orčích klanů vedených náčelníkem Mardughem na sklonku Léta Páně 5708 došlo v Meritree k několika politicko-vojenským přesunům. Jedním z těch významnějších byla "trpasličí donace" - vydělení nadzemního prostoru trpasličích Zelených hor jako samostatného politického celku, odpovídajícího přímo trpasličímu králi. Toto hraniční území zahrnuje úrodné pole, slušné nerostné zásoby a děsivě špatnou polohu. Je tradičním nástupním prostorem vojsk orčích klanů směrem do zbytku Meritrey, a proto se ho ani před znovuobjevením ztraceného trpasličího království nepovedlo dlouhodobě souvisle obývat a pro většinu párstské šlechty se stalo nezajímavým.

Správcem území (markrabětem) byl překvapivě určen člověk. Shodou okolností baron, vazal elfí královny a do té doby psanec Miguel. Jeho prvním krokem bylo vyhlášení generální amnestie pro všechny, kteří přijdou do marky a zúčastní se boje. Toto opatření, kryté politickou silou trpaslíků, způsobilo zásadní pohyb všech možných zlodějů, vrahů, dlužníků a samozřejmě i obyčejných nespokojených nevolníků v zemi. Velká část z nich se vrátila po pár dnech domů (a do šatlav) jako nepoužitelná. Ti, které baronovi muži uznali za vhodné, zůstali.

Tento experiment přijala meritrejská šlechta zčásti s nevolí (ale vzhledem k suverenitě trpasličího území s tím nemohla nic dělat), zčásti se Miguelovi jen smála a hleděla na něj s opovržením. Potom však přišel Týden zelených hlav - od jedné neděle do druhé obdržela královna Mors I. každý den jako dar hlavu některého z významnějších orčích náčelníků či šamanů. Od té doby je situace o něco komplikovanější.

K rukám šlechticů i na náměstí větších měst pak došel list, ve kterém bylo sepsáno pět článků podepsaných neumělým písmem baronovým:

1. Marka je přímo podřízená trpasličímu království.

2. Úkolem marky je zadržovat orčí expanzi.

3. Odpuštění zločinů před císařem a králem je možné si vybojovat.

4. Naším bohem je Surahind.

5. Vojenská síla marky se nehodlá vložit do bojů, pokud nebude přímo napadena.

Vojenská síla svobodné marky, o níž se zmiňuje poslední artikul, skutečně není zanedbatelná. Baron nechává své muže vyučit v novodobých technikách boje. Navíc se k jeho vojsku často přidávají trpaslíci, kteří ztratili čest, aby našli smrt v posledním boji proti orkům. Tento slib tudíž mnohé šlechtice trochu uklidnil.

Baron markrabě Miguel

Baron markrabě Miguel má dvě tváře. Tou méně známou je jeho minulost pontského rváče a lotra, který se zčistajasna ocitnul až v Meritree. Někdo říká, že se pár let živil jako loupežník - jiní zase tvrdí (a v poslední době je jich výrazně víc), že je to odvážný zbojník, který spolu se svými kumpány denně bohatým bral a chudé mstil. U elfů byl nějakou dobu znám jako "Malá mrtvola", díky nesmírnému počtu jizev na jeho těle a zmrzačenému oku.

Většina Meritrey však zná jeho druhou tvář. První větší povyk způsobil, když se (navzdory zatykači vydaným císařským arbitrem) drze objevil po boku elfí královny a doprovázel ji všude, kam musela jít. Druhé pozdvižení způsobil, když se temná elfka chovaná jako otrok na hradě vévody Gesslera nějak vymanila ze svých pout a prý byla několikrát viděna právě s Miguelem.

Třetím šokem bylo vyhlášení marky Podhůrská brána. K osobě nového "barona" se rychle sběhl kde kdo, dokonce i některé diplomatické delegace. Markrabě je pověstný zvláště dvěma věcmi:

Za prvé, je velmi pohostinný a rád si poslechne neozbrojené poselství, ať už je jakékoli slušné rasy nebo vyznání.

Za druhé, rozhodně se nezbavil jazyku a vulgarit přístavní krysy. Jeho mluva je rozhodně... barvitá. Mnozí diplomaté se už naučili jisté výrazy prostě ignorovat a nepředávat dál.


Legie sv. Jiří

V Podhůrské bráně nyní sídlí Legie sv. Jiří, součást císařské Bronzové gardy.