Meritrea

Z BezkraliWiki

Přejít na: navigace, hledání

Říká se, že to jediné, co je v Meritree stabilní, je rozkol.

Aktuální mapa Meritrey
Stará mapa Meritrey, pro srovnání co se všechno změnilo

V Meritree žijí Párstové (lidé), elfové, orkové a (ač je to ještě stále pro mnohé překvapením) trpaslíci.

Párstové dnes zažívají náboženské schizma. Donedávna uctívali dobrého stvořitele Firavartiho, který společně se svým synem Surahindem bojuje proti všemu zlu světa - nyní se však mnozí od Surahinda odvracejí a vzývají pouze Firavartiho. Do Euranského císařství kdysi prchli před hněvem kitájského vládce Nefritového pána. Císař jim udělil azyl a jakožto nový domov jim poskytl do té doby prakticky prázdnou Meritreu. Zde uzavřeli Párstové svou první smlouvu se zemí a již nikdy neodešli. Dnes obývají tři čtvrtiny území a nebýt tragédie, která je nedávno potkala, žili by v blahobytu.

"Prakticky prázdná Meritrea" však nebylo zcela přesné vyjádření, neboť hustě zalesněná země do té doby bývala domovem elfů. K mírovému soužití nedošlo a oba národy se pustily do dlouhé, vyčerpávající války. Elfové byli nuceni postupně ustupovat - nejenže si po tisíciletích poklidného života dlouho nemohli zvyknout na rychlost lidského jednání, ale párstská smlouva se zemí obracela samotné živly proti nim. Stáhli se tedy hlouběji do hvozdů... a hlouběji... dokud jim nezůstal pouhý zlomek původního domova.

Válka nikdy neskončila, ale v posledních letech už nezuřila tak vášnivě. Ačkoli bylo v průběhu staletí na obou stranách vykonáno mnoho jen stěží odpustitelných činů, volání po míru zaznívalo na obou stranách. Dokonce došlo i k jednání o spojení párstského královského rodu s elfím... avšak nečekaný dopad smlouvy se zemí opět zažehl válečný oheň.

Trpaslíci přišli do Meritrey ještě před Pársty. Protože je však nezajímal povrch země, ale její mithrilové útroby, zmizeli velmi rychle v tunelech a s elfy přicházeli do styku jen sporadicky, když jim prodávali své úžasné kovářské i jiné výrobky. Poté se jim zřejmě cosi stalo, neboť se na mnohá staletí odmlčeli. Lidé toho s elfy nikdy tolik nenamluví, takže Párstové neměli o Železném lidu hluboko pod svýma nohama ani tušení. Teprve před několika lety se závaly opět pohnuly a trpaslíci začali vycházet na povrch bojovat s divokými orky v Zelených horách, které si jejich dávní předkové pronajali jakožto léno od císaře. Orci to nějakou dobu brali jako výbornou možnost rozpoutat další zajímavou válku - osvobození od nadvlády temných elfů a náčelníka Mardugha jim poskytlo naději na svobodný, ničím nespoutaný život - avšak byli postupně poraženi a počty jejich bojovníků se ztenčily.

Meritrea dlouhodobě udržuje dobré vztahy se svým západním sousedem, elfím a lidským královstvím Dorwinion, jemuž vládne bohyně-královna Sithra, a o to samé se s větším či menším úspěchem pokouší i za svými východními hranicemi, v surahindovském království Rigidaaru, kde však již po staletí naráží na náboženské neshody ohledně vztahu mezi Firavartim a Surahindem. Tento vztah se nyní zřejmě ještě přiostří.

Na jihu Meritrey stávalo nejnádhernější ze všech měst, Zlaté město Ak-krayna. Minulý čas je na místě, neboť toto město i se svými osmi tisíci obyvatel Léta Páně 5697 vybuchlo a patnáct let neexistovalo. Na místě ruin vládla strašlivá nemoc, která vše rozkládala na prach - živé i mrtvé. Nyní se město zvláštním způsobem obnovuje a není zcela jasné, v jaké formě to bude - avšak Párstové vždy dbali tradic a je zcela jisté, odkud budou příští panovníci vládnout.

Ak-Krayna vždy mívala konkurenci - na severu Meritrey stojí město Evkara. To sice nikdy nebylo tak impozantním a dechberoucím uměleckým dílem, ale ve srovnání s většinou císařských měst je skutečnou perlou. Zámořské návštěvy z blízké Surhindie její krásu ocení o to víc, že se zdejší honorace mnohem víc zhlíží v Surahindovi než ve Firavartim, a toto jejich směřování se zračí nejen v jejich modlitbách, ale i v typicky masivním neocísařském slohu.

Neshody mezi severem a jihem dorostly do kritických rozměrů v polovině devadesátých let 57. století, kdy král Swodiz I. Nádherný již málem vyhlašoval válku svému bratru, evkarskému guvernérovi Aghamenovi I. Ošklivému. Než však boje se silným náboženským nábojem stačily skutečně započít, přišla dnes již legendární Orčí půjčka a Meritrea se musela sjednotit proti vnějšímu nepříteli. Krátce poté oba bratři zahynuli při výbuchu Ak-Krayny.

To jméno už přede mnou neříkejte! Součástí království dlouho bývala i polovina ostrovu Krypr, jehož strategická poloha v průlivu spojujícím Vnitřní moře s Asuónským oceánem z něj činila velmi ceněnou državu, avšak v nedávné Třídenní válce ostrov celý zabrala Kamičatka. Díky válečné vytrvalosti zesnulého evkarského vévody Gesslera (a v nemalé míře i díky diplomatickému a málem i vojenskému zásahu Dorwinionu) se však Krypr vrátil do správy vévodství Evkara. Co bylo vlastně důvodem tak agresivního postupu kamičatské královny Kamélie? Proč riskovala válku pro ostrov, z něhož už stejně polovinu měla? Cožpak se dá věřit tvrzení, že se kamičatští vojáci jen pokoušeli chránit příslušníky nelidských ras před meritrejskou krutostí? Tuto záhadu se dosud nepodařilo osvětlit.

Země splněných přání: Mezi Pársty vždy žilo mnoho bájných džinů, kteří se jménem boha Firavartiho starali o dobro celého národa. Kromě toho existují i dévové, jejich zlé protějšky, které nachází nesmírné potěšení v páchání zla a nepravostí. Třetími bytostmi velké moci jsou ifríti, jejichž úmysly nejsou tak snadno čitelné - zdá se totiž, že se jich vznešený boj světla a temnot nijak netýká. Dohromady se všem těmto bytostem říká firavaši. Obrat v pojetí Firavartiho uctívání označuje i džiny jako služebníky zlého Débámana, o to horší, že se jim tak dlouho dařilo Pársty klamat... ale mnozí lidé věří, že mnozí džinové byli skutečně hodní a nevěděli o Débámanově klamu o nic víc, než zbytek Meritrey.

Meritrea má churavou královnu: Povídá se, že královna Mors I. byla otrávena a chystá se předat vládu svému bratrovi, baronovi Jirijánovi. Korunovace má co nejdříve proběhnout na tradičním místě, v obnovené Ak-krayně, a mnozí vyslanci již spěchají, aby jí byli přítomni.

Meritrejská panství a jejich vládci

Pečeť královského rodu Meritrey

Královna Mors I. vládne celé zemi a všichni následující šlechtici jsou jejími lenníky. Žádný z nich dosud neprojevil neposlušnost. Královnino panství leží v centru země a obklopuje území meritrejské univerzity Al azhar, jejíž državy i provoz spravuje Khelben Al Orev, arcikancléř Al Azhar.

Po heroické smrti vévody Gesslera byl vládcem vévodství Evkara uznán dědic-pohrobek Richard, za něhož prozatím vévodství spravuje rytíř William de Eifenburg coby regent. Leníkem vévodství se nedávno stala baronka Arlana z Údolí dubových hájů (jeden ze tří císařských arbitrů), dědička baronky Elany.

Vojevůdce Nesmrtelných a bývalý vládce ostrova Krypr, baron Jiriján, se zřejmě chystá královninu nabídku přijmout a usednout na trůn.

Blahobytnému vévodství Al Čedár vládne vévoda Tramiel abd Zefýr min Čedár, který je též jedním z císařských arbitrů.

Na východě Meritrey leží knížectví Honerot, jehož vládce, kníže Severinus de Honerot, byl nedávno zavražděn. Tento čin nebyl dostatečně osvětlen. Jeho dědic pochází z Rigidaaru a svůj nárok na léno podpořil nejen dědickým lenním patentem, který jeho větvi rodu Honerotů udělil jeden z meritrejských králů, ale i obrovskou vojenskou silou. Stojí za ním jeden z nejmocnějších šlechtických rodů Císařství a především sám nový patriarcha církve Surahindovy, Malchus de Honerot.

Před čtyřmi lety byla založena svobodná marka nazvaná Podhůrská brána. Tato se nachází v Zelených horách, jejichž území jako jediné nepatří královně, neboť je kdysi císař pronajal trpasličímu království Hrong Narog za účelem těžby. Podhůrskou bránu pro trpasličího krále spravuje baron Miguel, který za svůj titul vděčí královně meritrejských elfů - navzdory faktu, že sám je člověk. Za slib boje proti orkům zde nachází azyl mnoho psanců. Z většiny těchto neurvalých vojáků je nyní formována třetí legie Bronzové gardy, Legie sv. Jiří.

Na severozápadě země leží baronství Kreola mladého pána Rajšy il'Daeba, velmi zbožného šlechtice, který na baronský stolec usedl až příliš mladý... nicméně neměl na vybranou. Jeho otec byl zavražděn. Vládnout panství, které tak úzce sousedí s elfskými hranicemi, by nebylo snadné ani pro zkušeného panovníka - ale Rajša dělá, co může.

Vrchní velitel Nesmrtelných Buo Shiou vládne rozsáhlejšímu zemanství, ale jeho hlavním úkolem je chránit zemi a život panovníka. Nedávno zvítězil v klání dle prastarého způsobu na univerzitě Al azhar a byl viděn, jak s pomocí všech pěti elementů koná velké zázraky. Když mu díky smlouvě se zemí připutoval na panství mithrilový důl, odmítl jej trpaslíkům vrátit.

Západ země patří kněžně Zahiře, která po smrti svého manžela proslula skutečně impozantními večírky a šlechtickými veselostmi. Kněžna často hostí vysoce postavené návštěvy z Dorwinionu a nedávno se stala jedním ze tří císařských arbitrů. Jedním z jejích leníků je i Swodizův následník baron Frederico.

Jihozápadní hranici s Dorwinionem spravuje baron Oli al Stigrid, jenž je taktéž jedním z Nesmrtelných. Jeho území bylo dlouho sužováno nájezdy dobře ozbrojených lapků, ale snad již odtáhli pryč. Panství se jmenuje dle klášteru, který na něm stojí - Věčný plamen nad mořem.

O něco východněji se na jediné části jižního pobřeží (s výjimkou území vévodství Al krayny), na níž je možné provozovat přístav, nachází državy barona Spargela, který vystavěl hrad Spargel a pokračuje s výstavbou meritrejské flotily.

Jednou z nejpodivuhodnějších a nejvítanějších změn, které smlouva se zemí Meritree před svým zrušením přinesla, bylo scelení všech roztroušených ostrůvků podél jižního pobřeží a jejich připojení k souostroví zemana Dagobyje (to je v Císařství velmi časté jméno), mezi jehož hlavní povinnosti do té doby patřila hlavně správa několika majáků. Dagobyj obdržel zemanský titul i od krále Rigidaaru společně s ostrůvky zvanými Balklandy - a nyní to vše smlouva se zemí spojila do masivního ostrova Melke velikostí srovnatelného s Kryprem. Král Rigidaaru se nechal slyšet, že nově vzniklá země samozřejmě náleží jemu. Dagobyj po návratu z cest navštívil jeho dvůr a nyní prý přijíždí ke dvoru královny jakožto vyslanec pověřený jednáním o budoucnosti obou zemí...

Teritoria lesních elfů

Každý poddaný v Meritree zná nařízení královny a zákoník. Jsou tu však i další, neméně podstatné věci, které dodržuje každý, kdo si chce uhájit krk či alespoň zdravou kůži.

Že je v elfích lesích - nebo alespoň v těch, které elfové za své považují - hodně často hodně nebezpečno, to ví snad každý. Ale jak poznat, že se jeden do takového lesa dostal? Když začnou létat šípy, bývá již vesměs dost pozdě. Naštěstí pro mnohé pocestné však elfové značí kraje svého území visícími křížky z trávy či větviček. Pozorný poutník má šanci zastavit se a odejít. Jak šťastní jsou z těchto znamení párstští urozenci, když je zahlédnou na území, na která si činí nárok? Nepříliš - zvlášť když se nevolníci raději nechají zbičovat, než aby šli pracovat na místa, kde visí byť jen jediný slaměný křížek.

Osobní nástroje