Darlancie

Z BezkraliWiki

Přejít na: navigace, hledání
Pečeť královského rodu Darlancie

Darlancie je země s tajuplnou minulostí. V nejranějším období se na tomto území rozkládalo knížectví Velká Darava, avšak písemné památky neexistují a takřka vše se ztratilo pod nánosem času. Staré a zašlé budovy vypráví o kultuře nepříliš rozvinuté, kde se pohanské kulty mísily s primitivním uctíváním Surahinda. Jen některé zmínky v císařských archivech hovoří o tom, že šlo o státní útvar silný a schopný kooperovat se vznikajícím Císařstvím. Posléze jej však rozvrátily hrunské nájezdy.

Země se však zvedla z popela. Legendárním prvním darlancijským králem z Darmyslovské dynastie byl Darmysl Oráč. Po něm následovalo sedm bájných králů; v historických pramenech je první doloženy Dařivoj. Dějiny Darlancie jsou pak dějinami boje o nástupnictví, neboť jednotliví Darmyslovci se snažili dostat na trůn bez ohledu na zásady starešinského systému, který na smrtelné posteli zavedl Dařislav I. Do těchto bojů zasahoval též císař.

Nejvýznamnější epizodou je pak přenesení ostatků svatého Dartěcha a rozvrácení tehdy slabého severního souseda, Sáhibie. To mělo za následek vpád císařského vojska, které však bylo zastaveno a poraženo na hranicích v bitvě u Brůdku. Teprve následující rok císař uspěl, avšak Dařislav dokázal využít svých diplomatických schopností a z následného jednání nevyšel jako poražený, ale jako císařův blízký přítel. Od té doby Darlancie poskytuje pro vojenské akce císařství 300 těžkých jezdců.

Tito darlancijští bojovníci se v císařových válkách mnohokrát osvědčili – a koluje o nich pověst, že jedí děti. Jednou totiž vystrašili obyvatele obléhaného města tím, že pekli chléb ve tvaru neviňátek a za strašlivých tanců jej pojídali přímo před jejich branami. Tehdy to svůj účel splnilo: město se vzdalo císaři za pouhý slib, že darlancijští do něj nikdy nevstoupí.

Darlancie je složena z několika celků, jež jsou podřízeny jednomu králi. Jde o samotné království Darlancijské, markrabství Brunnenské, Horní a Dolní Daržice a Sledar. Všechny zmíněné země fungují v samosprávě a v každé z nich platí odlišná verze Darmyslova zákoníku, avšak navenek vystupuje Darlancie jako jednolitý celek.

Krajina je vcelku hornatá, jen oblast jižního Brunnenska a povodí řeky Daré je vhodné pro pěstování náročnějších obilovin. Rozšířený je chov ovcí a koz a významnou součást hospodářství též tvoří rybolov. Ještě před patnácti lety byla země schopná vyprodukovat dostatek potravin pro sebe i pro vývoz do Sáhibie, dnes se však situace změnila. Důvod není jistý - ale okrajová území Darlancie začínají naopak odkupovat obilí od Sáhibie a Kamičatky...

V podvědomí lidu stále zůstává několik nejslavnějších událostí jejich historie. S láskou vzpomínají na krále Darmysla II., kterého ve světě nazývali Král železný a král zlatý, neboť vyhnal Hruny ze země, na čas sjednotil zemi s Darskem a Sáhibií a svým bohatstvím nakrátko zastiňoval i císařský dvůr. Darmyslova expanzivní politika a pokus o získání císařského trůnu však skončil katastrofou na Brunnenském poli, kdy byl nejspíše zabit šlechtici z vlastní země, kteří nesouhlasili s jeho vnitřní politikou a upevňováním královské moci na úkor šlechty. Protože jeho syn, Darclav II., byl tehdy ještě malé dítě, následovalo několik let neklidu a rabování, kdy zemi spravoval Otta Bragarejský - dokud nebyl odhalen jako upír.

Také se povídá, že jde o zemi, kde se vyskytuje více vlkodlaků než v Kamičatce, což je zajisté způsobeno přítomností hlubokých hvozdů na většině území - tito vlkodlaci však žijí divoce, podnikají zničující lovy a působí zemi takřka nezvladatelné problémy.

Zalidněnost země je spíše nízká. Obyvatelstvo tvoří ze čtyř pětin lidé, v horách jsou roztroušeny horalské klany a sem tam nějaký ten trpaslík, v hlavním městě Darze a v druhém největším Daromouci žije mnoho gnómů v oddělených ghettech.

V Darné hoře a Darchymově se donedávna těžilo stříbro a sporadicky i zlato, které zemi zajišťovalo poměrně výrazné místo mezi ostatními královstvími Císařství, ale před několika lety došlo k šoku: Nejbohatší žíly dospěly ke svému konci a naprostá většina dolů byla zavřena. Proslýchá se, že někteří šlechtici se kvůli zajištění sebe a svého panství vrátili k prastaré a odporné tradici vývozu otroků do Kitájy...

I toho důvodu došlo k rozpuštění většiny darlancijských vojsk a zemí se nyní potulují vyhladovělí žoldáci. Královská velkodružina se smrskla na družinu o několika stovkách jezdců a svolání zemské hotovosti by se nejspíš podobalo špatnému vtipu. Většina šlechty i vladyků je totiž vzhledem k bezvládí připravena hájit hlavně sebe a své zájmy - svolání pod praporec svatého Darclava by bylo vnímáno spíš jako past.

Zemské stezky na hranicích s Kamičatkou procházejí lesnatými průsmyky, které bývaly zataraseny záseky - spíše však z kamičatské strany. Severní hranice střeží několik menších hrádků, dnes většinou takřka opuštěných - nebo obsazených lapky, kteří začínají čím dál tím častěji podnikat nájezdy do bohatnoucí Sáhibie. Také pobřeží je chráněno sítí pevnůstek a strážnic, ale proti velkým hrunským nájezdům nikdy nebyly příliš účinné. Kitájští piráti zemi též sužují poměrně nepokrytě...

Magie, věda a alchymie v zemi nikdy nedosáhly vyšší obliby ani moci. Darlancie je tradiční zemí samostatných válečníků, kteří "kejklům a trikům" nedůvěřují a trestají jejich provozování rychlou smrtí. Pokud by někdo otevřeně přiznal, že využívá magii, spáchal by politickou sebevraždu.

Surahindova církev vždy bývala jediná oficiálně povolená a příliš na tom nezměnil ani Císařský zákoník. Oficiálně sice platí, ale vyjít se svou jinou vírou na veřejnost se nikdo neodvažuje...

Na Darlancii existuje mnoho stížností o obstrukcích při uplatňování Císařského zákoníku. Vzhledem ke komplikacím s nástupnictvím však tento problém zatím nemá řešení.

Problémy s nástupnictvím (LP 5708)

Poslední král z dynastie Darmyslovců, Darclav III., byl zavražděn rok po své korunovaci (LP 5691), když vzhledem k neklidné situaci v zemi cestoval do Daromouce, aby se v hlavním chrámu pomodlil o pomoc k Surahindovi. Vrah nebyl nikdy vypátrán, ale odhaduje se, že pocházel z rodu Daršovců, kteří byli vyhnáni ze strachu, že se chtějí zmocnit trůnu. Touto vraždou vyhynul rod Darmyslovců po meči. Zůstaly jen mladičká Eliška Darmyslovna a její sotva narozená mladší sestra Anežka – podle zemských zákonů však královská moc po přeslici nepřechází. Eliška musela pojmout manžela, aby země opět získala krále.

Otázka nástupnictví měla být vyřešena na Císařském ústavodárném sněmu, avšak darlancijská delegace byla po cestě do Surhindie vyvražděna - mezi podezřelými byli opět Daromírovi Daršovci, ale nevylučoval se ani přímý rozkaz upíra Otty Bragarejského, který již po staletí zůstával ve skrytu, ale nyní vystupuje veřejně a škodí zemi, seč může.

Smrt velvyslance měla za následek občanskou válku, která trvala celé desetiletí. Situace se poněkud uklidnila teprve roku 5705, kdy započala vyjednávání mezi soupeřícími stranami, a minulého roku konečně došlo ke smíru. Bylo rozhodnuto, že Eliška Darmyslovna bude provdána za Vratislava Hedvického, obratného politika, který si dokázal získat přátelství či neutralitu všech svářících se knížectví.

Tak se také stalo - svatba proběhla a oba manželé byli v Daromouci korunováni biskupem Darlenem. Avšak stěží týden poté bylo království šokováno neuvěřitelnou zprávou: Eliška vyhlásila, že sňatek nebyl završen a nechala jej anulovat. Sama pak usedla na královský trůn, neboť dle vykladačů zemského práva byla její korunovace platná, zatímco Vratislavova nikoli - nebyl totiž Darmyslovcem.

Tento "výklad" i pozdější "zmizení" mnohých šlechticů jsou samozřejmě navýsost podezřelé. Samotný Vratislav prchl do Meritrey, kde založil "exilový dvůr", stále se nazývá Vratislavem I. a prohlašuje, že královna Eliška byla po svatbě proměněna v upírku. Jeho slova nejsou podložena žádnými důkazy a biskup Darlen tvrdí, že panovnici prověřil a o nemrtvou v žádném případě nejde - ale Vratislavova slova i přesto nachází sluchu. Potvrzuje je totiž Eliščina sestra, která s ním též prchla do Meritrey.

Hrozí snad zemi další občanská válka? Císař má svázané ruce - do vnitřních záležitostí království by mohl zasáhnout jedině tehdy, pokud by bylo nadevší pochybnost prokázáno, že královna Eliška byla skutečně proměněna v upírku - a to PROTI své vůli.

Život v Darlancii nyní ubíhá ve znamení strachu a nedůvěry. Kdo ví, co přijde za rok...

Osobní nástroje