Šlechtické rody Císařství

Z BezkraliWiki

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Surhindie

Mérové - Rod, který již po staletí vládne Císařství. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř Surahind. Císař se totiž během korunovace stává jeho avatárem - momentálně jde o Rolfa I. Jasnozřivého, jehož následníkem je princ Henrich.

Meritrea

Khalesh Mon - Rod, jehož dcerou (po matce) je královna Mors I.

Honerot - Meritrejská větev tohoto rodu (jíž meritrejští panovníci přiřkli dědické právo na rozsáhlé knížectví na východě země) byla rok považována za ukončenou - Severin de Honerot byl LP 5706 zavražděn. Posléze byl však vystopován jeho dědic, Adrian de Honerot, který z Rigidaaru přišel a získal knížectví zpět. Momentálně nemá dědice.

Rigidaar

Stiggmernové - Donedávna nejvlivnější rigidaarský rod, jehož pověst roku 5708 značně utrpěla skandálem kolem Valerie Stiggmern. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední císařovna Josephina. Nejzapálenější zastánci církve Surahindovy. Právě teď nikdo z rodu nestojí v jejím čele, ale jeho nejvlivnější příslušník, vévoda Trevir Stiggmern, o to bude usilovat hned při další volbě patriarchy.

Reuenthalové Rigidaarští baroni z Reuenthalu byli tradičně věrní zastánci církve Surahindovy a věřící ve svatého Porfiria. V létě 5704 zemřeli na morovou nákazu Isabella von Reuenthal a Ludwick von Reuenthal a zanechali po sobě dva potomky, Sigmunda a Lauritu. Nový baron von Reuenthal se jako dvořan v Surhindii těšil přízni císaře, ale když se vrátil domů, musel čelit obviněním z kacířství. Než je ale stačil vyvrátit, byl Sigmund povolán nazpět k císaři, aby jeho jménem odjel vykonávat úřad cenzora v Meritree. Vzal s sebou i svojí sestru Lauritu a jeho majetek v Rigidaaru je nyní spravován baronem Ulhartem von Stiggmern.

Harrowmondové - Jeden z nejvlivnějších a nejrozvětvenějších rodů celého Císařství. Většina jeho příslušníků se nachází v Rigidaaru, kde u královského dvora i jinde rovnou měrou zastávají jak světské funkce, tak i duchovní. Další linie Harrowmondů drží panství na jihu Lormayi a velmi se zasadila o vítězství v Trojné válce proti uchvatitelské Soumračné říši. Poslední, nejchudší, avšak nejproslavenější větev rodu se po celá staletí držela blízko císařského trůnu. V poslední době právě tato linie zaznamenala nesmírný vzestup, zejména díky bezskrupulózním praktikám lady Elisy Harrowmond, kterými tato překvapivě tvrdá dáma držela v šachu mnohé nepřátele říše - avšak krátce po skončení císařského ústavodárného sněmu došlo i k jejímu pádu. Nikdo se nedozvěděl, co bylo jeho příčinou, ale Elisa Harrowmond se i se svou suitou odebrala do vyhnanství na Čukičatku. Zdá se, že její provinění císaře nepopudilo až ke skutečné zášti, neboť její tři synové a dvě dcery u dvora zůstali.

Honerot - Rigidaarská větev rodu Honerot je starší a velmi mocná. Jejím nejstarším žijícím členem je patriarcha Malchus de Honerot, jenž vládne rodu i Církvi Surahindově s neochvějnou vírou v pravdu a neomylnost Surahindova proroka sv. Porfiria.

Lormaya

de Montespan - Rod proslulý po celém Císařství válečnými úspěchy svých dcer a synů - a nelibostí, s jakou nesou jakékoli prohry. Kromě baronství nechvalně proslulého Pierra Michela de Montespan, který donedávna vládl na západě Roggie, se državy rodu nacházejí v Rigidaaru, Pontii a především v Lormaye. Jeho nejvlivnějším členem je vévoda Jolien de Montespan, slavný stratég a důvěrník císaře.

di Crossanova - Tento kdysi významný rod v poslední době dosti strádal, ale zdálo se, že se opět pozvedne ke své bývalé slávě. Sňatková politika opět jednou slavila úspěch a stárnoucí matka rodu, Agnes di Crossanova, se chystala provdat svou překrásnou vnučku přímo k císařskému dvoru. Prý byl dojednán sňatek se samotným vévodou Jolienem de Montespan... Svatebním přípravám však učinil přítrž děsivý skandál: Když se mladá a krásná nevěsta vévodovi poprvé představovala, oblékla si černé šaty, neboť její babička Agnes prý právě zemřela... vévodův osobní theurg jej však ujistil, že před nimi ve skutečnosti stojí samotná Agnes - omlazená velmi silnou černou magií. Není asi nutné dále rozvádět, že ze svatby sešlo. Agnes unikla potupné popravě jen díky svědectví jednoho ze svých služebníků, který přísahal, že ji k tomuto jednání přinutil. Jolien de Montespan na její smrti také netrval. Agnes se momentálně nachází ve vyhnanství na Čukičatce.

Pontie

de Corasone - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů Pontie a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála Leopolda de Corasone, který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit Orčí půjčce. Když se dozvěděl, že ho krále Jana II. za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil šlechtický gang. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v Eumeriké, nebo v orčích žaludcích.

d'Alonové - V rámci celého Císařství méně vlivný rod, nicméně jeho hlavní větev spravuje jedno z největších hrabství v Pontii. Právě teď se však vzpamatovává z tragédie. Jeho hlava, hrabě Carl d'Alon, se před deseti lety (5699) vydal na dálný sever, aby nalezl ostatky svého děda, slavného rytíře a kněze Toriona d'Alon, který se roku 5656 nechal vést vizí na svatou pouť - a stejně jako Torion se již nevrátil. Zanechal po sobě pouze nemanželského syna, Frejana Pochodeň, a svou nástupkyni, Imeyn d'Alon. Dlouhé roky se čekalo, zda se ze severních moří vrátí i s legendárním artefaktem, Safírovým svitkem, a přinese jeho moudrost do Pontie, ale nyní všechny naděje padly. Z moří kolem Čukičatky se vrátil objevitel Pépé de Podvotr (příslušník rodu příbuzného s d'Alony a taktéž vnuk Torionův) a podal svědectví o Carlově skonu.

Objevitelský závod, který se mezi Carlem a Pépém rozpoutal po objevení Torionova deníku (jenž obsahoval mimo jiné i bližší informace o cíli rytířovy svaté pouti), tak měl tragické následky - svitek je ztracen a Carl mrtev. Pépé však ve svých memoárech odhaluje, že moudrost obsaženou ve svitku zčásti absorboval a jeho ruka je nyní vedena při psaní další kopie, což dle církve Surahindovy je "jedním ze zázrakův Jeho". Pépé také vypráví, že nad Torionovým tělem vztyčil mohylu a označil ji vlajkou svého rodu. Přesnou polohou ostrova si však není jistý - našel ho po strašlivé bouři a odplouval odtamtud ohromený moudrostmi Safírového svitku.

Frejan Pochodeň se již několikrát pokoušel prohlásit Carla d'Alona za mrtvého a sebe za jeho legitimního nástupce, ale nyní, díky svědectví Pépého de Podvotra, konečně uspěl - a mladou Imeyn d'Alon odeslal na Čukičatku, k Huskaldům - z jejichž rodu pocházela Imeynina zesnulá matka a Carlova manželka.

Pouvidaalové - Baronský rod proslulý svými výpravami za poznáním do všech koutů světa.

Roggie

Roggyové - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do Surhindie. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, Groggy VII., však svým Zrádným vpádem překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru Traggymu v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "šlechtický gang" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".

Čukičatka

Huskaldé - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když Gek VIII. roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o jejíž průzkum se zasadil jeho děd, baron Gek VI., a o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl kníže Gek IX., jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "šlechtický gang".

Hrong Narog

Torgzimarové - V Císařství poměrně známý trpasličí rod. Na rozdíl od ostatních hlavních trpasličích rodů se Torgzimarové mnohem více věnují záležitostem a politice Císařství a mnohem méně dění v Hrong Narogu. Jedno z rodových sídel se nachází i ve Velké Surhindii a těší se velké přízní samotného císaře. Není tak divu, že někteří příslušníci rodu působí přimo na císařském dvoře a dlouhodobě udržují dobré diplomatické vztahy mezi Surhindií a Hrong Narogem. Prvním z rodu je pak vévoda Ahrid Mořechval, pán Vnější Marky, který v současné době zastupuje všechny trpaslíky žíjící mimo Hrong Narog na trpasličím královském sněmu. Další významnou postavou je Ahridův bratr Sangut Krvavý, legendární valečník, který se na straně Císařství objevuje v mnohých bitvách posledních takřka 200 let.

Darlancie

Darmyslovci - Dosud vládnoucí královský rod Darlancie, jenž však přičiněním svých nepřátel vymřel po meči. Zbývají z něj pouze dvě sestry, dcery posledního darmyslovského krále Darclava III. Starší z nich, Eliška Darmyslovna, se provdala za Vratislava a byla společně s ním korunována - načež sňatek anulovala z důvodu nenaplnění. Dle zemských vykladačů práva však její korunovace i přesto platí, a tak si Eliška podržela vládu. Vratislav však prohlásil, že byla proti své vůli přeměněna na upírku, a vznesl žalobu k císařskému dvoru. Zemský biskup Darlen toto však popírá a tvrdí, že Eliška upírkou není. Vratislav založil v Meritree exilový dvůr a na několik let se společně s Eliščinou mladší sestrou uchýlil pod ochranu královny Mors, nicméně před třemi měsíci odplul zpět do Darlancie a ujal se vedení protiupírského odboje - či, jak to označuje Eliška Darmyslovna: "protiupírského" odboje.

Daršovci - Tento darlancijský rod byl před dvaceti lety brutálně vyvražděn vládnoucí dynastií Darmyslovců, neboť s nimi prý plánoval totéž. Ze strašlivé pasti se prosekal jen jediný jeho člen, Daromír, který posléze s hrstkou věrných přešel celé Císařství a uchýlil se na Čukičatku. Zde, coby výraz vzdoru vůči vrahům své rodiny, prohlásil sám sebe za vladyku, a k překvapení mnohých dokázal se svým gangem získat nemalý vliv. Dokonce se říká, že stojí i za zavražděním Darclava III., a tak zapříčinil vymření hrdého rodu Darmyslovců po meči. Zda se Daromír plánuje vrátit do vlasti a vypořádat se i s Eliškou Darmyslovnou, o tom rozhodne čas.

Skálové - Baronský rod Skálů patří k nejmocnějším v Darlancii, který v poslední době bývá velmi aktivním hráčem na poli mezinárodní diplomacie. Například vikomt Svatopluk Skála se i navzdory svému mládí již stačil proslavit a nyní uplatňuje svůj um na vzdálené Čukičatce, zatímco samotná hlava rodu, baron Pravoslav Skála, byl královnou Eliškou Darmyslovnou pověřen diplomatickou misí v Meritree. Toto nutí mnohé šlechtice k zamyšlenému krčení obočí - Pravoslav totiž právě v Meritree přišel o svého jediného následníka, Bedřicha Skálu, který zemřel ve službách císařského cenzora Sigmunda von Reuenthal. Nelze tudíž očekávat, že by přijel právě přátelsky naladěn... Na druhou stranu, prý i navzdory svému stáří právě znovu obtěžkal svou ženu Elvíru a theurgové mu prorokují zdravého syna - tudíž snad osten jeho zloby nebude tak pichlavý...

Hedvičtí - středně zámožný darlancijský rod, z něhož pochází Vratislav, současný exilový král Darlancie. Hedvičtí se vždy vyznačovali uměním dosáhnout kompromisu, takže si mnozí od jejich spojení s rodem Darmyslovců slibovali uklidnění náročné situace v zemi a mír.

Braggarejští - rod nechvalně proslulého Otty Braggarejského, jenž již déle než sto let terorizuje celou Darlancii a nezřídka během oné doby zemi de facto i vládl. Jeho vliv byl značně omezen během vlády posledních Darmyslovců, ale mnozí soudí, že pokud se Eliška skutečně stala upírkou, pak je v Ottově područí a pravým králem je on. Pokrevní příbuzní rodu Braggarejských již nejsou mezi živými (což jim nezabraňuje dál vládnout svým lénům), avšak Otta má ve zvyku adoptovat schopné poddané, které pak vysílá jednat svým jménem. Pokud se osvědčí, získají "odměnu" - neživot věčný.

Šlechtické tituly v Císařství

Svobodný pán, svobodná paní - Některé země v Císařství tento titul ještě stále užívají - jde o země, kde lenní systém není dostatečně rozvinutý nebo plně nefunguje, jako například v Darlancii, Sáhibii či Krušnohoru. Jde víceméně o pána s jedním dvorcem a družinou, který své panství předává prvorozenému synovi.

Rytíř, rytířka - Rytířské ostruhy může udělit hrabě a vyšší šlechtic, přičemž je tradicí, že je pasování odměnou za hrdinský čin. Kromě titulu a jisté společenské vážnosti není "rytířství" ničím víc. Neváže se k němu ani renta, ani léno. Oslovení pane (paní), sire.

Zeman, zemanka - Nižší šlechtic s právem stavby tvrze a držení vojenské hotovosti. Léno s několika vesnicemi, právo vybírat daně. Oslovení pane, paní; zemane, zemanko.

Vikomt, komtesa - Nižší šlechtic s menší vazalskou rentou, kterou pobírá od svého pána. Vážnost srovnatelná s méně významným baronem. Oslovení pane, paní; vikomte, komteso.

Baron, baronka - Vyšší šlechtic s lénem zahrnujícím několik zemanství a jeho vlastní, srovnatelné pozemky. Právo první noci, právo stavět vinice a chmelnice, kvasit víno a vařit pivo. Oslovení Vaše Excelence.

Hrabě, hraběnka - Vyšší šlechtic s lénem větší významnosti. Právo pasovat rytíře, právo stavět velké pevnosti. Oslovení Vaše Osvícenosti.

Markýz, markýza - Vyšší šlechtic se zásadnější vazalskou rentou vyplácenou králem či císařem. Vážnost srovnatelná s vévodou. Oslovení Vaše Jasnosti.

Vévoda, vévodkyně - Vyšší šlechtic se zásadním vlivem na chod země. Oslovení Vaše Milosti.

Král, královna - Vládce země, lenní pán udělující léna všem výše uvedeným šlechticům. V Císařství odvádí daně císaři. Oslovení Vaše Výsosti.

Císař, císařovna - Vládce Euranského císařství, lenní pán králů. Božský avatár Surahindův. Oslovení Vaše Císařská Prozřetelnosti.

Osobní nástroje