Henrich I. Osvobozený: Porovnání verzí
(→Hrozící válka s Nefritovou říší) |
|||
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce [[Rolf I. Jasnozřivý|Rolfa I. Jasnozřivého]] LP 5712. | |
− | + | == Dětství == | |
+ | |||
+ | Princ Henrich se narodil LP 5686 jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce [[Císařovna Josephina|Josephině]] z rodu [[Šlechtické rody Císařství|Stiggmernů]], zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila. | ||
+ | |||
+ | Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením [[Surahind|Surahindovým]], což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké) [[Válka o božství|Válce o božství]] (LP 5712) | ||
+ | |||
+ | =="Opilec" Henrich a Válka o Božství == | ||
+ | |||
+ | Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu [[Císařství]], byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem. | ||
+ | |||
+ | Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na [[Avatár|avatára]] Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Bylo to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného [[Šlechtické rody Císařství|císařského rodu Mérů]]. Dnes již naštěstí víme, že zde působily temné čáry... | ||
+ | |||
+ | Stejně tak můžeme obdivovat prozíravost, s níž mu Jeho císařský otec i navzdory všem prohřeškům neustále projevoval přízeň a dál jej připravoval k převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvala... a to čím dál tím naléhavěji. Takto hovořili převážně zástupci Pontie, Rigidaaru a Církve Surahindovy: "Hrozící konflikt s Nefritovou říší vyžaduje Císařství jednotné a císaře silného! Pod Henrichovým vedením se říše sama rozpadne a Kitája jen posbírá zbytky!" | ||
+ | |||
+ | Henrichovo nástupnictví však mělo i své příznivce. Takto hovořili vyslanci Dorwinionu a Kamičatky: "Vážíme si neochvějnosti císaře Rolfa I. Jasnozřivého, neboť věříme, že Henrich bude pokračovat v jeho tolerantním přístupu k národům, které chtějí kráčet po cestách souběžných, nikoliv stejných." | ||
+ | |||
+ | Rostoucí rozpor vyvrcholil Rolfovou smrtí. Jeho manželka [[Císařská konkubína Inonia|Inonia]] okamžitě zahájila puč, který měl na trůn s pomocí velmi mocných spojenců (především rigidaarských a pontijských šlechtických rodů a Církve Surahindovy) dosadit [[princ Surian|prince Suriana]], a nebýt toho, že se na stranu Henricha nakonec společně přiklonila i království Meritrejské a Darlancijské, budili bychom se dnes do jiného světa. | ||
+ | |||
+ | Puč však selhal a Inonia za své intriky zaplatila životem. Princ Surian, který k překvapení mnohých nebyl do úkladů své matky nikterak zapleten, se z důvodů, které jsou známé pouze nemnohým, vzdal následnictví a odcestoval na zkušenou se svým dědem, legendárním mágem Askalionem. | ||
+ | |||
+ | Princ Henrich byl korunován a Císařství opět sjednoceno pod jedním praporem. | ||
+ | |||
+ | == Hrozba války s Nefritovou říší == | ||
+ | |||
+ | Málokterého právě korunovaného císaře očekávala po nástupu na trůn tak nebezpečná situace, jako právě Henricha. Vztahy s [[Nefritová říše|Nefritovou říší]] jsou napjaté již odedávna (může za to především poskytnutí azylu národu [[Párstové|Párstů]] a umožnění vzniku [[Meritrea|království Meritrey]]) a z nejrůznějších důvodů (za nimiž opět stála především Meritrea, ale abychom této zemi nekřivdili, i několik málo jiných) se ještě přiostřily. K pobřeží Císařství dokonce zamířilo silné loďstvo, došlo k několika střetům a především v Meritree se odehrály události, které válku již velice připomínaly. | ||
+ | |||
+ | K definitivnímu střetu však zatím nedošlo. Nefritové loďstvo se stáhlo. Někteří císařští vojevůdci tvrdí, že za tím stojí (ač se tomu nechce věřit) strach z [[Tortuisa|tortuiských]] pirátů z [[Habamské souostroví|Habamského souostroví]] - či spíše jakési zvláštní moci, kterou jsou prý schopní zničit libovolně velká loďstva. Jiní se dušují, že se Henrichovi podařilo neuvěřitelně uspět při vyjednávání a dosáhnout dočasného příměří. Jisté je, že mladý císař nechtěl svou již tak vysílenou zemi hnát do konfliktu, kterému by se ještě mohl vyhnout, a využil příměří, aby ke dvoru Nefritového pána vyslal své nejlepší diplomaty a nejcennější dary. Převážela je loď nazvaná [[Zlatá laň]]... | ||
+ | |||
+ | ...a její osud dosud není znám. |
Aktuální verze z 1. 8. 2016, 14:18
Císař Henrich I. Osvobozený se ujal vlády po skonu svého otce Rolfa I. Jasnozřivého LP 5712.
Dětství
Princ Henrich se narodil LP 5686 jako druhý syn otci Rolfu I. Jasnozřivému a matce Josephině z rodu Stiggmernů, zbožné rigidaarské šlechtičně, která jeho porod nepřežila.
Po smrti svého staršího bratra se stal nejen následníkem trůnu, ale i budoucím vtělením Surahindovým, což vzbudilo v říši obrovskou nevoli a vedlo až k (milosrdně krátké) Válce o božství (LP 5712)
"Opilec" Henrich a Válka o Božství
Události vedoucí k Válce o Božství vyvrcholily roku LP 5712, tedy v době, kdy bylo Rolfovu druhorozenému synu Henrichovi 26 let. Hlavním důvodem rozepře, která málem vedla k rozpadu Císařství, byl Henrichův pád do prostopášnosti a naprostý nezájem o dění v říši - zvlášť v porovnání s jeho mladším bratrem Surianem, příkladným vojevůdcem, učencem i státníkem.
Henrich se skutečně, ani při té nejlepší vůli, nedal prohlásit za čistého a neposkvrněného kandidáta na avatára Surahindova. Ať byl jakkoli vzděláván, ať mu byla jeho svatá úloha sebevíce zdůrazňována, všechny dobré rady padaly na neúrodnou půdu požitkářství, prostopášnosti a kocoviny. Bylo to neuvěřitelné. Žádná z kronik se nezmiňuje o podobně zvrhlém synovi požehnaného císařského rodu Mérů. Dnes již naštěstí víme, že zde působily temné čáry...
Stejně tak můžeme obdivovat prozíravost, s níž mu Jeho císařský otec i navzdory všem prohřeškům neustále projevoval přízeň a dál jej připravoval k převzetí trůnu – ač mu to více než polovina dvora rozmlouvala... a to čím dál tím naléhavěji. Takto hovořili převážně zástupci Pontie, Rigidaaru a Církve Surahindovy: "Hrozící konflikt s Nefritovou říší vyžaduje Císařství jednotné a císaře silného! Pod Henrichovým vedením se říše sama rozpadne a Kitája jen posbírá zbytky!"
Henrichovo nástupnictví však mělo i své příznivce. Takto hovořili vyslanci Dorwinionu a Kamičatky: "Vážíme si neochvějnosti císaře Rolfa I. Jasnozřivého, neboť věříme, že Henrich bude pokračovat v jeho tolerantním přístupu k národům, které chtějí kráčet po cestách souběžných, nikoliv stejných."
Rostoucí rozpor vyvrcholil Rolfovou smrtí. Jeho manželka Inonia okamžitě zahájila puč, který měl na trůn s pomocí velmi mocných spojenců (především rigidaarských a pontijských šlechtických rodů a Církve Surahindovy) dosadit prince Suriana, a nebýt toho, že se na stranu Henricha nakonec společně přiklonila i království Meritrejské a Darlancijské, budili bychom se dnes do jiného světa.
Puč však selhal a Inonia za své intriky zaplatila životem. Princ Surian, který k překvapení mnohých nebyl do úkladů své matky nikterak zapleten, se z důvodů, které jsou známé pouze nemnohým, vzdal následnictví a odcestoval na zkušenou se svým dědem, legendárním mágem Askalionem.
Princ Henrich byl korunován a Císařství opět sjednoceno pod jedním praporem.
Hrozba války s Nefritovou říší
Málokterého právě korunovaného císaře očekávala po nástupu na trůn tak nebezpečná situace, jako právě Henricha. Vztahy s Nefritovou říší jsou napjaté již odedávna (může za to především poskytnutí azylu národu Párstů a umožnění vzniku království Meritrey) a z nejrůznějších důvodů (za nimiž opět stála především Meritrea, ale abychom této zemi nekřivdili, i několik málo jiných) se ještě přiostřily. K pobřeží Císařství dokonce zamířilo silné loďstvo, došlo k několika střetům a především v Meritree se odehrály události, které válku již velice připomínaly.
K definitivnímu střetu však zatím nedošlo. Nefritové loďstvo se stáhlo. Někteří císařští vojevůdci tvrdí, že za tím stojí (ač se tomu nechce věřit) strach z tortuiských pirátů z Habamského souostroví - či spíše jakési zvláštní moci, kterou jsou prý schopní zničit libovolně velká loďstva. Jiní se dušují, že se Henrichovi podařilo neuvěřitelně uspět při vyjednávání a dosáhnout dočasného příměří. Jisté je, že mladý císař nechtěl svou již tak vysílenou zemi hnát do konfliktu, kterému by se ještě mohl vyhnout, a využil příměří, aby ke dvoru Nefritového pána vyslal své nejlepší diplomaty a nejcennější dary. Převážela je loď nazvaná Zlatá laň...
...a její osud dosud není znám.