Čukičatka
Stručný popis: Tuto takřka polární, krajně nehostinnou, přímořskou zemi tvoří poloostrov a ostrov na severo-severovýchodě Císařství. Místní jméno ostrova je Nakaallit Uunaat (Země lidí), poloostrov je Hokkaagruum (Žravé pláně). Zatímco Hokkaagruum a severnější oblasti Nakaallit Uunaat jsou celoročně pokryté sněhem a ledem, alespoň na jihu ostrova se prosadila rozlehlá tajga. Země je většinu roku zmrzlá, ale z hor na severu teče mnoho řek, které jsou každé léto příčinou záplav. Nakaallit Uunaat je sopečného původu, ale poslední zdejší sopka vyhasla před více než tisícem let.
Obyvatelstvo (pokud nepočítáme Gekoport) tvoří kmeny primitivnějších lovců, kterým vládne silný matriarchát - muži zde vždy zaujímali podřadné postavení a nic nenasvědčuje tomu, že by se to kdy mělo změnit.
Hokkaagruum na západě sousedí se zemí trollů, kteří si velmi rádi obohacují jídelníček dvounohým masem a odborně drancují cokoli, co se v blízkosti jejich hor vyskytne.
Na jihu Nakaallit Uunaat se nachází jediné skutečně civilizované město, založené roku Léta Páně 5612 císařskými kolonisty vedenými zdatným polárníkem a objevitelem Čukem - ostré železné sekery však k uskutečnění jejich snu o vybudování nové výspy civilizace nestačily a počáteční osadnické nadšení uvadalo. Nepomohlo ani povýšení Čukičatky na knížectví roku LP 5638, i když nakrátko k oživení došlo - a to i díky nové arbitrovské praxi odsuzovat zločince ke smrti nebo k vyhnanství na Čukičatce. O deset let později však již kromě vězňů do Gekoportu prakticky nikdo nepřijížděl... a z dříve idylické hraničářské osady se stalo "Císařské smetiště".
Na jihu Hokkaagruumu se nachází Upsalina, hlavní shromaždiště domorodých kmenů.
Země nových začátků a rychlých konců: Obrovské množství zubožených, promrzlých a vyhladovělých obyvatel Gekoportu, hlavního a jediného opravdového města Čukičatského knížectví, je nečekaně vysokého původu a vzdělání. Ti bohatší, blahobytnější a najedení naopak mluvívají jako slabikář - lámaně a s nejistými odmlkami uprostřed delších slov. U těch nejbohatších je to však opět v pořádku - ti pochází z význačných, i když často zapomenutých rodů Císařství... ale pouze tehdy, pokud zaměstnávají dostatek těch slabikujících. V Císařství se pro podivné družiny těchto urozenců zažilo označení šlechtické gangy.
Sněžné prokletí: Místní se bojí jakési legendy pojednávající o apokalyptickém příchodu tvorů padajících z nebe. Prý se ze všeho nejvíc podobají malým krokodýlkům vytvořeným ze sněhu. Svatý lední medvěd nechť nás ochraňuje!
Knížectví Čukičatské: Jak už bylo řečeno, Čukičatka je jednou ze zemí Císařství, která nemá status království. Není divu - ačkoli je léno čukičatského knížete jedním z nejrozsáhlejších v říši, kníže ve skutečnosti vládne jen městu Gekoport. A i v něm je jeho moc značně omezená a závislá hlavně na síle jeho družiny. Císařovy gardy jsou daleko. I když je kníže (narozdíl od mnoha jiných místních šlechticů) skutečně svobodným člověkem, požívá u dvora Rolfa I. Jasnozřivého jen málo vážnosti. Čukičatka je odkázána jen sama na sebe a její budoucnost je dnes nejistější, než kdy jindy - kníže Gek IX. i jeho jediný zbývající syn Mruk totiž před několika týdny zemřeli.
