Šlechtické rody Císařství: Porovnání verzí
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
'''Huskaldé''' - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl [[kníže Gek]], jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]". | '''Huskaldé''' - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl [[kníže Gek]], jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]". | ||
| − | ''' | + | '''de Corasone''' - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdí všechna možná moře ve službách králů [[Pontie]]. Dnes je nejznámější příběh admirála [[Leopolda de Corasone]], který nedokázal zabránit [[Orčí půjčka|Orčí půjčce]] a odmítl se vrátit před [[král Jan II.|krále Jana II.]], který ho v nepřítomnosti odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok. Ostatní členové rodu měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v [[Eumeriké]], nebo v orčích žaludcích. |
Verze z 14. 2. 2010, 20:31
Mérové - Rod, který již po staletí vládne Císařství. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř Surahind. Císař se totiž během korunovace stává jeho avatárem - momentálně jde o Rolfa I. Jasnozřivého, jehož následníkem je princ Henrich.
Stiggmernové - Nejvlivnější rigidaarský rod. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední císařovna Josephina. Nejzapálenější zastánci církve Surahindovy. Právě teď nestojí v jejím čele, ale budou o to usilovat hned při další volbě patriarchy.
Roggyové - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do Surhindie. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, Groggy VII., však svým Zrádným vpádem překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru Traggymu v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "šlechtický gang" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".
Huskaldé - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl kníže Gek, jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "šlechtický gang".
de Corasone - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdí všechna možná moře ve službách králů Pontie. Dnes je nejznámější příběh admirála Leopolda de Corasone, který nedokázal zabránit Orčí půjčce a odmítl se vrátit před krále Jana II., který ho v nepřítomnosti odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok. Ostatní členové rodu měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v Eumeriké, nebo v orčích žaludcích.
