Šlechtické rody Císařství: Porovnání verzí
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
'''Huskaldé''' - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl [[kníže Gek]], jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]". | '''Huskaldé''' - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl [[kníže Gek]], jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]". | ||
| − | '''de Corasone''' - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů [[Pontie]] a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála [[Leopolda de Corasone]], který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit [[Orčí půjčka|Orčí půjčce]]. Když se dozvěděl, že ho [[král Jan II.|krále Jana II.]] za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil [[šlechtický gang]]. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v [[Eumeriké]], nebo v orčích žaludcích. | + | '''de Corasone''' - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů [[Pontie]] a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála [[Leopoldo de Corasone|Leopolda de Corasone]], který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit [[Orčí půjčka|Orčí půjčce]]. Když se dozvěděl, že ho [[král Jan II.|krále Jana II.]] za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil [[šlechtický gang]]. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v [[Eumeriké]], nebo v orčích žaludcích. |
Verze z 14. 2. 2010, 20:35
Mérové - Rod, který již po staletí vládne Císařství. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř Surahind. Císař se totiž během korunovace stává jeho avatárem - momentálně jde o Rolfa I. Jasnozřivého, jehož následníkem je princ Henrich.
Stiggmernové - Nejvlivnější rigidaarský rod. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední císařovna Josephina. Nejzapálenější zastánci církve Surahindovy. Právě teď nestojí v jejím čele, ale budou o to usilovat hned při další volbě patriarchy.
Roggyové - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do Surhindie. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, Groggy VII., však svým Zrádným vpádem překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru Traggymu v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "šlechtický gang" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".
Huskaldé - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl kníže Gek, jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "šlechtický gang".
de Corasone - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů Pontie a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála Leopolda de Corasone, který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit Orčí půjčce. Když se dozvěděl, že ho krále Jana II. za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil šlechtický gang. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v Eumeriké, nebo v orčích žaludcích.
