Církev Surahindova
Církev Surahindova se stará o světskou i duchovní výchovu poddaných Jeho Císařské Milosti. Sídlí v Surhindii, odkud rozdává lásku a milosrdenství Rytířovo po celém Císařství.
V jejím čele stojí patriarcha, který z pozice světského mudrce promlouvá se samotným Surahindem, aby přinesl Jeho moudrost lidu. Teoreticky nad ním stojí vůle císaře, v němž přebývá boží esence, ale panovník do církevních záležitostí nikdy nezasahuje. On není mudrcem, ale rytířem-ochranitelem, který je vždy připraven stát se Jeho železnou pěstí.
Surahindovo učení a pohled na svět nejsou vykládány jednoznačně. V průbehu dějin poslal svým ovečkám množství proroků (mesiášů), kteří jeho následovníky připravovali na nastávající těžké časy, a každý volil trochu jinou cestu. Církev každé nové proroctví a pohled na svět pečlivě zkoumá, než je začlení do svého bohosloví, a apoštolové jednotlivých mesiášů mezi sebou často vedou zapálené spory. Historie zná i případy, kdy následovníci neuznaných proroků skončili na hranici... a to i velmi nedávná historie.
Církev není všude v Císařství oblíbená a jisté množství uctívačů Surahindových (a dokonce i někteří prorokové) ji odmítá jako zaslepenou instituci, která vkládá člověka mezi pastýře a jeho ovečky. Nejvíce kritiky sklízí církev kvůli svému rozsáhlému majetku a uplatňování politického vlivu na chod Císařství.
Zvláště napjaté vztahy panují mezi církví a mágy. Ačkoli jeden z neuznaných proroků (sv. Šimon) dokonce hlásal, že magie je darem Surahindovým, v církvi jsou kouzla obecně považována za projev zla stravujícího lidské duše. Magie je však i přesto oficiálně tolerována a většina zemí Císařství provozuje větší či menší školy - církev se však zasadila o to, aby všechny univerzity v její sféře vlivu kontrolovaly vzrůst moci svých žáků. V tomto ji císař váhavě podporuje.
Nikdo nechce další Spící krále.
Současnost
V roce 5709 je patriarchou stále ještě stařičký Valur de Tribian, uvážlivý, rozumný muž, který umí naslouchat dobrým radám. Před skandálem s bývalou baronkou Valerií Stiggmern se nejčastěji radil s vévodou Trevirem Stiggmernem, o němž se dlouho smýšlelo jako o jeho nástupci, nyní se však situace zřejmě změní...
O církvi se říká
Není to samostatná země, ale u dvora tak skoro vystupuje.
Církev Surahindova je institucí, bez níž by Boží milost nedošla až k prostým lidem a na světě by chyběla láska.
Církev v chudých zemích brutálně sází svůj vliv a v bohatých pak sklízí úrodu.
Proroci Surahindovi
Též zváni mesiáši. Tito muži a ženy jsou sesláni na svět, aby provedli lidstvo těžkými časy a ukázali mu správnou cestu. Protože se sám Surahind mění a nenahlíží na svět stále stejně, tak i jeho proroci mají na mnohé aspekty lidského života rozdílné názory. Není vyloučeno, že si někteří z nich i navzájem odporují.
Církev Surahindova si klade za cíl porozumět slovům proroků, nalézt v nich Surahindův záměr a tuto křišťálově jasnou pravdu posléze předávat dál. Toto však neznamená, že církev naslouchá všemu, co mesiáš vypustí z úst, a hledá pravdu v čemkoli. Ne - církevní scholastici dobře vědí, že On sám svou pravdu teprve hledá, a tak i jeho proroci mohou kráčet cestami, které nikam nevedou. Několik učení je však již přijato, neboť se dostatečně přiblížilo oné dokonalosti, a jiná naopak byla označena za omyl dotyčného proroka - a následování takového omylu za herezi.
Církvev vyučuje slova těchto proroků Surahindových:
Církev zvažuje pravdivost učení těchto proroků Surahindových:
Církev prohlásila učení těchto proroků za omylná a jejich následovníky za heretiky:
Čas od času se mluví o jakémsi společenství uctívačů mesiášky sv. Zuzany, ale život a činy této ženy jsou pouze neověřenými báchorkami.
